Hollande před summitem EU varuje Merkelovou

17. 10. 2012

Podle Hollandeho existuje světlo na konci evropského tunelu, ale zároveň existují i vážné překážky řešení problémů. K těm podle něj patří závislost Merkelové na domácí politické situaci, německá opozice vůči rozhodnutím lídrů eurozóny přijatým v červnu a vysoké úročení španělských a italských vládních dluhopisů.

Podle něj Řecko musí zůstat v eurozóně (na tom ovšem trvá jak Merkelová, tak většina řecké veřejnosti, není o tom žádný spor, třebaže věcně vzato by výstup byl patrně nejméně bolestným řešením - pozn. KD), zpochybnil německý tlak na vytvoření federalizované eurozóny podle německých představ i kritiku Berlína na adresu nedávných kroků Evropské centrální banky.

Podle Hollandeho je třeba, aby francouzsko-německý tandem jednal koordinovaně, jinak se EU může dostat do dalších potíží. Navrhuje, aby se lídři sedmnácti zemí eurozóny scházeli jednou měsíčně a ukončili tak seriál krizových schůzek svolávaných na poslední chvíli kvůli hrozící katastrofě.

Podle něj by úvahy o domácích volebních vyhlídkách neměly hrát roli při řešení evropské krize. (Opravdu významnou roli aktuálně hrají prakticky jen v Německu; myslí si Hollande, že je třeba stávající - už tak dosti chatrnou - legitimitu evropských procesů spočívající v jejich odtrženosti od voličské základny ještě dále prohloubit? Pochopí někdy "evropští lídři", že prostě nemohou bez vážných následků prosazovat technokratická řešení přes hlavy voličů? - pozn. KD.) Odmítl také představu, že Německo samo nese náklady na evropskou krizi. Podle něj jsou všichni součástí solidárního evropského společenství a to by mělo zahrnovat částečné sdílení finančních závazků prostřednictvím společných dluhopisů (eurobondů). Ty ovšem Merkelová zásadně odmítá.

Německo by podle Hollandeho názoru mělo napomoci obnovení rovnováhy v evropské ekonomice snížením daní pro zaměstnavatele a zvýšením mezd, aby podpořilo domácí poptávku. To je ovšem v příkrém rozporu s německými představami. (Německé mzdy rostou, nerostou však tak rychle, aby odstranily pokračující propad v konkurenceschopnosti francouzských firem s vyššími mzdovými náklady. Námitky podnikatelského sektoru a poukazy na německou konkurenci Hollandeho ochromují na domácí scéně a brání mu v realizaci jeho představ o budoucnosti francouzské ekonomiky. Sleduje zde tedy na prvním místě vlastní domácí zájem jakožto francouzský prezident, což je víceméně přesně to, co vyčítá Merkelové - pozn. KD.)

"Solidarita" EU dle Hollandeho znamená pokračovat v integračním procesu, který by měl zahrnovat i "demokratickou kontrolu". O "demokratické kontrole" ovšem hovoří specielně v souvislosti s navrhovanou bankovní unií, která je podle něj "důležitým krokem k evropské integraci". (Bruselologové budou jistě řadu Hollandeho kryptických vyjádření muset teprve podrobně prozkoumat; zde se zdá, že "demokratickou kontrolou" myslí prostě požadavek, aby se na kontrole bankovní unie podílely i státy stojící mimo eurozónu - pozn. KD.)

Když byl Hollande dotázán, zda tedy další integrace znamená novou evropskou smlouvu schvalovanou v národních referendech, odmítl to, protože "to nevedlo k výsledkům, v něž jsme doufali" (čti: neschválili nám, co jsme jim předložili, takže už to nebudeme riskovat - pozn. KD).

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout