Zabíjel Západ při srbské válce ze zlé vůle?

28. 9. 2012 / Jan Čulík

Mělo se bojovat proti nacismu? Češi mají domácí mýtus, že jsou holubičí povahy a že nikdy proti nikomu energicky nebojovali (není to pravda, viz spektakulární vojenské úspěchy českých legií v Rusku za první světové války i boje českých vojáků - i když to především byli židi - na frontách druhé světové války). Byla válka NATO vedená proti Srbsku v devadesátých letech tupým, kriminálním vražděním?

Setkal jsem se osobně s Madeleine Albrightovou a neudělala na mě příliš velký dojem. Uvědomil jsem si na základě jejích reakcí, jak jednají politikové. Osobně bych asi politikem nikdy být nemohl, protože si jsem vědom, že skutečnost je nesmírně složitá a je často obtížné zaujmout jednoznačný, vyhraněný postoj a jednat. Politikové ale jednat musejí, a tak si skutečnost, která je obklopuje, jsou nuceni zjednodušit do černobíla. Albrightová má apriorně dané, zjednodušené názory, na jejichž základě jedná. Zřejmě tak jedná většina politiků: rozhodnou se zcela arbitrárně, co je pravda a co je správná cesta, obklopí se poradci, kteří je ujišťují, že tomu tak skutečně je, a pak tuto politiku tupě prosazují činy. Jaké jsou výsledky, vidí každý. Jenže alternativou je asi nečinnost.

Na rozdíl od většiny Čechů jsem měl začátkem devadesátých let přístup k rozsáhlému televiznímu zpravodajství západních sdělovacích prostředků z bývalé Jugoslávie. České televize nic takového nepřinášely a neměly na místě, v Srbsku, v Kosovu, v Bosně, trvalé a rozsáhlé televizní týmy. Obávám se, že informace těchto televizní týmů byly zdokladované a jasné nade vší pochybnost. Ať už byly důvody rozkladu Jugoslávie jakékoliv, faktem je, že Miloševičův režim v Srbsku byl polofašistický a Miloševičova srbská armáda opravdu tvrdě masakrovala nesrbské obyvatelstvo v jiných částech Jugoslávie. Můžeme se hádat, do jaké míry to bylo záměrně vyvoláváno nesrbskými partyzány - kteří tu a tam zaútočili na srbské jednotky, aby vyprovokovali jejich divošskou odplatu. Faktem je, že srbská armáda vraždila nesrbské obyvatelstvo. Nevěřím, že by západní novináři - kteří se ve svých reportážích často stavěli i proti svým vládám - jak známo, reportér BBC John Simpson každý večer při bombardování Srbska kritizoval ve večerních zprávách BBC přímýmí televizními přenosy z Bělehradu vojenskou politiku NATO a Blairovy britské vlády natolik, že se Blair vyjádřil, že se Simpson v BBC chová jako mluvčí Miloševičovy vlády. Simpson Blairovi pohrozil, že jestli to okamžitě neodvolá, bude ho žalovat, a Blair to odvolal a Simpsonovi se omluvil.

Reportérům kalibru Johna Simpsona prostě důvěřuju. Zpravodajství, které přinášeli z bývalé Jugoslávie John Simpson, Ed Vulliamy v deníku Guardian či Martin Bell - kterého při jednom živém vstupu v britské televizi srbské jednotky postřelily - je naprosto autoritativní.

To, co se dělo na území bývalé Jugoslávie v devadesátých letech, stavělo nepříliš schopné západní politiky před dilema: Co udělat, aby se zabránilo vraždění? Rozhodnutí Srbsko bombardovat bylo kontroverzní, ale jak se to mělo vyřešit jinak? Co byste udělali, stojíte-li před problémem, že máte evropskou polofašistickou zemičkou, jejíž armády vraždí obyvatelstvo jiné etnické příslušnosti a vyhání ho z domovů?

Samozřejmě, že Václav Havel podpořil "humanitární bombardování" Srbska proto, že ze strachu před komunismem lezl kamsi Spojeným státům a nekriticky přijímal veškerou americkou zahraniční politiku.

Myslím si, že je však důležité připomenout, že nebylo úplně jasné, jak jinak se v devadesátých letech mělo NATO zachovat. Mělo nečinně stát nad pokračujícím vražděním a vyháněním obyvatelstva? Asi tak jako to činí dnes v Sýrii?

Měla se vést válka proti Hitlerovi? V Německu také zahynuly neférově statisíce lidí, například při nesmyslném zničení Drážďan.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 27.9. 2012