Majetek církve z pohledu kanonického práva

24. 9. 2012 / Jiří Beránek

V polemice nad církevními restitucemi, kterou na stránkách Britských listů vedou Jan Potměšil ZDE a ZDE, Marek Řezanka ZDE a ZDE či Jaroslav Kuba Jr. ZDE, se objevila mj. otázka, zda církev vlastnila či nevlastnila před r. 1948 restituovaný majetek a zda patřil církvi jako celku či jednotlivým farnostem. Aniž bychom zde zkoumali konkrétní historické reálie, pohled kanonického práva by mohl pomoci objasnit postoj katolické církve v této věci.

Podle kán. 1254, § 1 a § 2: "Katolická církev může vrozeným právem nezávisle na světské moci nabývat, držet, spravovat a převádět majetek k dosahování sobě vlastních cílů. Vlastní cíle jsou hlavně: konání bohoslužeb, zajištění přiměřeného zaopatření duchovních a jiných služebníků, uskutečňování apoštolátu a charitativní činnosti, hlavně mezi chudými."

Co se týče subjektů majetkového práva, podle kán. 1255 "Celá církev, Apoštolský stolec, místní církve a kterákoliv jiná právnická osoba, ať veřejná nebo soukromá, jsou subjekty způsobilými nabývat, držet, spravovat a převádět majetek podle norem práva." Podle kán. 1256 "Vlastnictví majetku přísluší pod nejvyšším řízením papežem té právnické osobě, která ten majetek zákonně získala."

K tomu uvádí Doc. JUDr. Antonín Hrdina, že až do počátku 20. století proti sobě stála dvě pojetí: "Podle prvního patří prý církevní majetek církvi jako celku, podle druhého jednotlivým církevním právnickým osobám = institucím. CIC/1917 rozhodl tuto otázku definitivně ve prospěch instituční teorie...Jde o vyjádření zásady tot subiecta dominii, quot personae morales (je tolik subjektů vlastnického práva, kolik je právnických osob).

Znamená to tedy, že církevní majetek není v jakémsi "bezpodílovém spoluvlastnictví" církve obecné a jednotlivých církví místních nebo jiných právnických osob, nýbrž že vlastníkem konkrétního církevního majetku je vždy konkrétní právnická osoba, která ho získala -- ovšem "pod nejvyšším řízením papeže".

Toto řízení se však v praxi omezuje pouze na majetek Apoštolského stolce a v ostatních případech nastupuje subsidiárně pouze tehdy, jestliže vlastník není schopen podle kanonických předpisů svá vlastnická práva vykonávat, nebo v případech speciálních...

Problematika týkající se majetku řeholních institutů a jeho správy je upravena v řeholním právu v kán. 634-640 /= lex specialis oproti páté knize kodexu/." (HRDINA, Antonín. Kanonické právo. Praha: Eurolex Bohemia, 2002. ISBN 80-86432-26-2, str. 313-314)

Podle kán. 634 § 1 "Jakožto právnické osoby jsou společnosti, provincie a domy samým právem způsobilé nabývat, mít v držení, spravovat a převádět majetek, pokud stanovy nevylučují nebo neomezují tuto způsobilost." Podle § 2 "Vyhýbají se však jakémukoliv druhu přepychu, neúměrnému zisku a hromadění majetku."

Zdá se tedy, že pokud by církevní právnická osoba nabývala, držela, spravovala a převáděla majetek, aniž by tím dosahovala "sobě vlastních cílů" v souladu s kán. 1254, resp. by se nevyhýbala přepychu, neúměrnému zisku a hromadění majetku jak ukládá kán. 634 -- zřejmě by tím tato církevní právnická osoba porušila své vlastní zákonodárství, tj. Kodex kanonického práva.

Církevní restituce v ČR
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 24.9. 2012