Na obranu církevních restitucí

17. 9. 2012 / Jan Potměšil

Pak Kuba se zde však tváří jako odborník. Úvodem zpochybňuje církevní vlastnictví kličkou o tom, že majetek patřil jednotlivým farnostím apod., nikoliv tedy církvím. Ano, a farnosti budou o majetek žádat a prokazovat jeho vlastnictví. Komu by tedy autor majetek vracel, když ne církvím, potažmo církevním subjektům? Co se charakteru vlastnictví týče, omezení dispozice s majetkem je možné, neznamená to však pozbytí vlastnického práva jako takového. Kdyby církvím či církevním subjektům nikdy nic nepatřilo a bylo by šlo o jakési "nevlastnictví", neapeloval by Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 na přijetí zákona o restituci církevního majetku a neoznačil by nečinnost Parlamentu v této věci za protiústavní. A kdyby církvím (nebo církevním subjektům) nikdy nic nepatřilo, nemohlo by dojít k situaci, kdy už i Ústavnímu soudu došla trpělivost, a tento by nevydal nález sp. zn. II. ÚS 3120/10, kterým vyhověl církvi ve sporu o vydání lesního pozemku s tím, že dokud téma nebude dořešena na úrovni zákona, mohou církve o vrácení majetku nyní žádat přímo.

Nepřípadné je i srovnávání majetku církví s majetkem územních samosprávných celků. Majetek ÚSC patří právě a pouze jen ÚSC, nejde o jakýsi státní majetek - pokud by chtěl stát do nakládání s obecním či krajským majetkem zasahovat, jednalo by se o flagrantní zásah do ústavně zaručeného práva na samosprávu. Stát nemůže určovat, jak ÚSC s majetkem naloží. Podobně stát neurčoval a nemůže určovat, jak církve naloží s majetkem svým. Byť lze očekávat, že se tak bude dít jako s majetkem stávajícím i doposud již restituovaným - ku prospěchu farností, poskytování sociálních a dalších služeb atd.

Za manipulativní považuji autorovo tvrzení, že názor o tom, že církev nikdy nic nevlastnila, zastávají přední ústavní právníci, např. prof. Pavlíček. Pokud by byl autor přesný, musel by uvést, že je to jen a pouze jmenovaný dr. Pavlíček. Ve svém názoru je však osamocen, většina ústavních právníků zastává názor odlišný. K osobě prof. Pavlíčka je třeba dále podotknout, že se ani v nejmenším nejedná o předního ústavního právníka. Odbornou veřejností je spíše ignorován a jeho komentáře a publikace čtou poprvé a naposled jen ti nejpilnější ze studentů před zkouškou z ústavního práva na pražské právnické fakultě, a to nikoliv pro jejich kvalitu, srozumitelnost, přesvědčivost a informační hodnotu, ale proto že jde o vynucovanou odbornou literaturu.

Nepůjde o pomluvu, pokud i na základě své zkušenosti upozorním, že jmenovaný je proslulý svou neschopností dokončit jedinou srozumitelnou větu, podobně nepoživatelné jsou i jeho produkty písemné a věhlas získal pouze nekritickou adorací prezidenta Beneše a tzv. Benešových dekretů, pročež je vítán zejména na Hradě. Nikoliv ale v odborných kruzích ústavních právníků, kteří na něj pohlížejí spíše s despektem. Což ovšem - jako zde - nebrání odpůrcům církevních restitucí zaštítit se jeho tituly a tvrdit, že jde o respektovaného ústavního právníka. Opravdu nejde.

Se závěrečným tvrzením, že se majetek dává do rukou subjektům, jimž nikdy nepatřil, asi nemá opět cenu polemizovat. V diskuzi, a to i na Britských listech, kde drtivě převažují články z různých pozic restituce zpochybňující, bych však uvítal i naslouchání argumentům druhé strany, jakkoliv zde stát a většina církví bohužel selhává a do diskuze příliš nevstupuje. Upozorňuji tak alespoň na na stránky http:www.cirkevnimajetek.cz, konkrétně např. na text "Církve a stát: desatero mýtů a fakta". Zde lze některá tradovaná klišé konfrontovat s pohledem nenáviděných restituentů, kterým by měl být vrácen komunisty ukradený majetek a kteří by se k lítosti české levice měli stát nezávislými na státu.

Ono možná než hledat zástupné důvody pro zpochybnění restitucí, resp. majetkového vypořádání s církvemi a odluky církve od státu, by bylo poctivější říct, že "fláterníky" zkrátka nemáme rádi a basta. Ušetřili bychom si spoustu pseudoprávních a pseudomorálních diskuzí a bylo by zřejmé, o co jde - petrifikovat výsledek třídního boje a komunistických krádeží z let 48-49, protože zde jsme s komunisty zajedno. Na věčné časy.

Vytisknout