Zemřel Radoslav Brzobohatý, který svou tvář Pražského jara zaplatil normalizačními padouchy

13. 9. 2012 / Tomáš Koloc

Včera, den před svými dnešními osmdesátými narozeninami, zemřel herec Radoslav Brzobohatý (1932 -- 2012).

Nestává se často, aby herec z oblastního divadla točil svůj první film v titulní roli, nota bene v přepisu románu uznávaného národního klasika. Radoslav Brzobohatý však byl natolik výrazný herec, že se mu to povedlo -- románem byl Kašpar Lén mstitel Karla Matěje Čapka-Choda, a režisérem, který RB tuto šanci dal, byl legendární tvůrce filmového Švejka z konce 50. let Karel Steklý. RB od té chvíle, jak se říká, neslezl z plátna. Pro svůj mužný, čestný zjev, který měl v sobě i jistý příslib něžnosti (přitahující zejména ženské publikum) se stal představitelem rebelujících i disciplinovaných vojáků (Hvězda zvaná pelyněk, Atentát, obojí 1964, Oáza, 1972, Zlatí úhoři, 1979) a policistů (Vrah skrývá tvář, 1966), záletných manželů (Dáma na kolejích, 1966 -- zde se setkal se svým "šuplíkovým souputníkem" Františkem Peterkou) i napraveného zločince (Pěnička a paraplíčko, 1970).

RB byl předurčen, aby se stal tváří celkem tří manifestů československé liberalizace konce 60. let: Jasného moravské kolektivizační kroniky Všichni dobří rodáci (1968), Procházkova a Kachyňova Ucha (1970), vypovídajícího o procesech 50. let, a Zelenkova-Filipova jiráskovského seriálu F. L. Věk (1972), vyprávějícího v obrozenecké alegorii josefínského osvícení, leopoldinské naděje a následné františkovské normalizace o poměrech ve stávají společnosti.

To si RB později musel odčinit jako představitel hlavního záporného hrdiny, agenta CIC Pavla Bláhy v Sequensově agitačním seriálu Třicet případů majora Zemana (1974) či jako starý (i když sokolský!) odbojář Vitásek v seriálu normalizačního stranického ideologa Jaroslava Matějky o komunistickém odboji za 2. světové války Rodáci (1988 -- název byl zvolen jako aluze na tehdy zakázané Jasného Všechny dobré rodáky). Plánovaná hlavní role v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů (1974) ho nakonec minula pro jeho už zralejší zjev.

Nejmladší generace ale RB nakonec zná jako představitele čaroděje Mrakomora ze stále zelené vánoční pohádky Princ a večernice (1988), dospívající jako učitele z filmů Sněženky a machři(1982) a Sněženky a machři po 25 letech (2008) a dospělí jako docenta Krtka z neustále opakovaného lékařského filmu dvojice Stýblová-Svoboda Skalpel, prosím (1985) a Bernharda Berwitze ze seriálové adaptace Bassova Cirkusu Humberto (1988).

Radoslav Brzobohatý patřil spolu s Milošem Kopeckým či Jaromírem Hanzlíkem do skupiny hvězd, které pro své znovuobnovené Měšťanské divadlo na Královských Vinohradech v 60. letech "koupil" jeho novopečený ředitel, legendární dramatik a scenárista (pozdější disident, chartista a první porevoluční ředitel ČRo) František Pavlíček. Radek Brzobohatý strávil v DnV 33 let (1967 -- 2000) a vytvořil zde řadu legendárních rolí, z nichž nejznámější byla role důstojníka Marlowa v  Hubačově divadelním přepisu románu australského spisovatele Jamese Clavella Král Krysa (1974).

Po svém odchodu z DnV založil vlastní revuální Divadlo Radka Brzobohatého. Spolu s Vlastimilem Brodským a Bolkem Polívkou patřil k uvědomělým vlastencům (:-) moravského Valašska.

Ve svém posledním filmu Vrásky z lásky (režie Jiří Strach), který měl premiéru letos v dubnu, vytvořil dvojici se svou bývalou manželkou Jiřinou Bohdalovou.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 13.9. 2012