Kauza Rath III: pokusy o odpovědi na nezodpovězené otázky

12. 9. 2012 / Michael Kroh

Otázka první: šlo v případě Davida Ratha o úplatek? Zde je odpověď poměrně jednoduchá a vyšetřovatelé by se měli hanbit. Obvinění je formulováno naprosto chybně. O úplatek v žádném případě nešlo, Rath má pravdu, když říká, že žádný nevzal. Úplatek se dává předem s cílem zajistit pro někoho nezaslouženou výhodu. Rath pro nikoho z účastníků případu žádnou výhodu nezajistil a zajistit ani nemohl. Lze pouze připustit, že měl enormní osobní zájem, aby byly schváleny projekty rozvoje středočeských nemocnic a přestavby buštěhradského zámku, protože to byla velmi důležitá součást volebního programu ČSSD. Ale to ještě není trestný čin. Konstrukce o ovlivnění projektanta je násilná a dobrá obhajoba ji snadno vyvrátí. V případě nemocnic nemohl Rath výběrová řízení ovlivnit vůbec.

Otázka druhá: šlo vůbec o úplatek? Na tuto otázku zatím neexistuje jednoznačná odpověď. Z toho, co víme, ale vyplývá, že spíše nešlo. Neznáme výpověď inženýrky Salačové (není asi tak mediálně zajímavá, jinak by určitě unikla) a tudíž nevíme (možná ale, že to nevěděla ani ona sama), jak vlastně probíhala ona manipulace při výběrovém řízení, zda byl vítěz znám již dopředu, nebo organizátoři tendru vůči vybranému uchazeči ovlivnění jen předstírali (u pochybných zprostředkovatelů to není nic výjimečného). Vyplacené peníze však mají charakter spíše nelegální (nedaněné) provize než úplatku.

Otázka třetí: kdo byl vlastně okraden? Političtí oponenti ČSSD (například Radek John a další) s gustem opakují tvrzení o okradení státu o desítky milionů. Tato tvrzení však zatím nikdo nedokázal. Vyšetřovatelé nebyli ani po několika měsících schopni předložit hodnověrné znalecké posudky dokazující, že zakázky byl předražené. David Rath může mít proto klidně pravdu, že k poškození státu nedošlo. Ale kdo byl v tomto případě vlastně poškozen? Na tuto otázku není odpověď jednoduchá; poškozen mohl být ten, čí peníze byly vyplaceny Pancové a Kottovi, ale také nemusel. Pokud zástupci firem operovali vlastními soukromými penězi, vlastně je obětovali ve prospěch firmy a proto se poškozeni cítit nemusejí, protože výdaj byl kompenzován příjmem z realizované zakázky. Pokud však peníze vzali z firemní pokladny, mohly by se tyto právnické osoby teoreticky přihlásit jako poškození. Protože ale jsou kontrolovány právě těmi, kdo peníze poskytli, s největší pravděpodobností to neudělají. Stejně tak to asi neudělají poražení účastníci tendrů, protože zde zřejmě fungoval kartelový model známý s velkých stavebních zakázek: dnes já, zítra zase ty a všichni budeme spokojeni.

Otázka čtvrtá: děly se v případu vůbec nějaké nepravosti? Kdo si přečetl předchozí odstavec, může začít spolu s obhájci obviněných pochybovat o tom, zda se vůbec nějaké nepravosti či dokonce zločiny v případu udály. Nicméně na položenou otázku můžeme odpovědět jednoznačně kladně. K porušování zákonů v případu skutečně v nejednom případě došlo, problém je ovšem jejich právní kvalifikace. Možností je přitom celá řada: podvod (v případě, že proběhlo férové výběrové řízení a organizátoři vůči vítězi s cílem obrat jej o peníze jen předstírali, že bylo jimi ovlivněno), pletichy při veřejné soutěži, nelegální provize (daňový únik), praní špinavých peněz, zneužití pravomocí veřejného činitele, porušení zákona o účetnictví (pokud šlo o vyvedené firemní peníze), nelegální kartel atd. Korupce nemusí fungovat vždy jen v podobě poskytnutí úplatku, ale i jinak. Vyšetřovatelé se však úporně drží hypotézy úplatku a další množnosti zatím (alespoň mediálně) nechávají stranou.

Otázka pátá: jakou úlohu hrál v případu David Rath? Na tuto otázku se také těžko odpovídá, nicméně je jasné, že v žádném případě takovou, jakou by měl hrát veřejný činitel a seriózní politik. Ze zveřejněných odposlechů vyplývá, že bývalý hejtman o existujících nepravostech alespoň v minimálním rozsahu věděl a nejenže nezakročil, nýbrž vzniklou situaci využil pro obohacení vlastní osoby či strany, za kterou kandidoval. Z hlediska právní kvalifikace je možná mezi tím rozdíl, ale morálně nepochybně selhal a ani poukazování na podobné případy jinde jej nezbaví odpovědnosti. Určitě není jen obětní beránek, za kterého se vydává. Samozřejmě Rath nemusel vědět, že Kott s Pancovou rozjeli rozsáhlý nelegální byznys okolo některých veřejných zakázek a inkasovali částky mnohonásobně vyšší, než byly "příspěvky na volby" pro hejtmana. Výroky jako "Byly vánoce?" se totiž dají vykládat různě, tedy i ve prospěch obviněného, který se mohl domnívat, že jím převzaté peníze byly jediné, které v případu figurovaly. Desítky milionů nalezené u povedené dvojice jej mohly následně překvapit. Nicméně už to, že nějaké částky dostával a hlavně jakou formou je dostával, naznačuje, že Rath věděl nebo přinejmenším musel připustit možnost, že nepocházejí z legálních zdrojů. Namísto toho, aby je odmítl převzít a učinil v rámci svých pravomocí řádění Kotta, Pancové a spol. přítrž, peníze přijal a to nejednou. V tomto směru se stal faktickým spoluviníkem zločinného spolčení a patří tudíž na lavici obžalovaných. Soudit jej právně mi nepřísluší, nicméně ortel politický a lidský vyřknout mohu. Z lidského hlediska budu nadaného politika a dobrého řečníka ve sněmovně postrádat. Jedná se ale o činy, které dotyčného naprosto diskvalifikují pro jakoukoliv politickou činnost do budoucna.

Vytisknout