To se musí sáhnout hercům na sociální polštář, aby šla pravice do kopru?

12. 9. 2012

Respektuji nesouhlas členů ND s odvoláním Ondřeje Černého. Nepochybuji o tom, že ministryně kultury je nekompetentní, a dodávám, že nekompetentní je z mého pohledu celá vláda. Co nemohu respektovat jsou některá prohlášení, píše František Štván.

Den co den jsou řadoví občané, aniž by se jich lidé jako profesorka Dvořáková či spisovatelka Procházková zastali, vyhazováni z práce. Uvědomují si tyto dámy, jak těmto lidem musí být, když si přečtou, jaké rozhořčení u nich vyvolala výpověď Ondřeje Černého a jaký společenský význam tomu dávají?

Spisovatelka Procházková, které si jinak velmi vážím, což platí i pro profesorku Dvořákovou, řekla. "Uvědomme si, že nejde jen o Národní divadlo a že se jedná o velmi nebezpečný precedent. Ukazuje to na obrovskou aroganci moci, kdy se ministerstvo dívá na kulturní instituce stylem minulých stranických tajemníků, " a dodala, "To, že naše kultura nemá na růžích ustláno, je smutnou skutečností, ale to, že naši nejvýznamnější scénu bude řídit ekonomický náměstek, je již naprostým výsměchem nám všem umělcům i občanům. To bychom opravdu více jak dvacet let po revoluci neměli připustit."

Vzhledem k tomu, že jsem od ní nikdy neslyšel stejně razantní postoj vůči do sociální nejistoty ztrátou práce natlačených obyčejných lidí, což případ Ondřeje Černého v žádném případě není, tak pro její V.I.P. ohleduplnost nemám pochopení.

Zvlášť, když herci a ostatní umělci ve své drtivé většině hájí myšlenku neviditelné ruky trhu a názor mění jen tehdy, když jim pravicoví politici sáhnou na jistý chlebíček. To konec konců výrokem "mnozí herci fandili pravici, nyní jsou konfrontováni s její arogancí," přiznává i profesorka Dvořáková, která dokonce varuje před tím, že vyhlášení stávkové pohotovosti v divadle může znamenat jistý důležitý zlom.

Podle ní je důkazem toho, kdy může pohár trpělivosti v lidech přetéct, "slavný" projev Milouše Jakeše z Červeného Hrádku, z kterého byla cítit neznalost situace a poměrů stejně jako to působí v případě současné ministryně kultury.

Kdyby skutečně hrozilo, že obyčejné lidi bez práce vyžene do ulic až hlas sociálně ohrožených umělců a pokud bych byl pravicový politik, tak bych záchranu našel v jednoduchém řešení, které i z odbojných policistů stojících za Lessym, udělalo poslušné beránky.

Nalil bych do kultury tolik peněz, abych uměleckou frontu uklidnil a ona by se už postarala, aby přemlouváním bab a dědků uklidnila ty dole. Kdyby šlo umělcům skutečné o princip, tak by pravici, profesorko Dvořáková a spisovatelko Procházková, nemohli fandit nikdy. Arogance moci totiž byla vždy nezbytnou součástí pravicových vlád a kulturnost národa by se neměla hodnotit podle řemeslné dovednosti umělců, ale podle míry nezaměstnanosti a sociálního utrpění. Z tohoto pohledu podle mého názoru kulturním národem nejsme!

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 12.9. 2012