To se musí sáhnout hercům na sociální polštář, aby šla pravice do kopru?

12. 9. 2012

Spisovatelka Procházková, které si jinak velmi vážím, což platí i pro profesorku Dvořákovou, řekla. "Uvědomme si, že nejde jen o Národní divadlo a že se jedná o velmi nebezpečný precedent. Ukazuje to na obrovskou aroganci moci, kdy se ministerstvo dívá na kulturní instituce stylem minulých stranických tajemníků, " a dodala, "To, že naše kultura nemá na růžích ustláno, je smutnou skutečností, ale to, že naši nejvýznamnější scénu bude řídit ekonomický náměstek, je již naprostým výsměchem nám všem umělcům i občanům. To bychom opravdu více jak dvacet let po revoluci neměli připustit."

Vzhledem k tomu, že jsem od ní nikdy neslyšel stejně razantní postoj vůči do sociální nejistoty ztrátou práce natlačených obyčejných lidí, což případ Ondřeje Černého v žádném případě není, tak pro její V.I.P. ohleduplnost nemám pochopení.

Zvlášť, když herci a ostatní umělci ve své drtivé většině hájí myšlenku neviditelné ruky trhu a názor mění jen tehdy, když jim pravicoví politici sáhnou na jistý chlebíček. To konec konců výrokem "mnozí herci fandili pravici, nyní jsou konfrontováni s její arogancí," přiznává i profesorka Dvořáková, která dokonce varuje před tím, že vyhlášení stávkové pohotovosti v divadle může znamenat jistý důležitý zlom.

Podle ní je důkazem toho, kdy může pohár trpělivosti v lidech přetéct, "slavný" projev Milouše Jakeše z Červeného Hrádku, z kterého byla cítit neznalost situace a poměrů stejně jako to působí v případě současné ministryně kultury.

Kdyby skutečně hrozilo, že obyčejné lidi bez práce vyžene do ulic až hlas sociálně ohrožených umělců a pokud bych byl pravicový politik, tak bych záchranu našel v jednoduchém řešení, které i z odbojných policistů stojících za Lessym, udělalo poslušné beránky.

Nalil bych do kultury tolik peněz, abych uměleckou frontu uklidnil a ona by se už postarala, aby přemlouváním bab a dědků uklidnila ty dole. Kdyby šlo umělcům skutečné o princip, tak by pravici, profesorko Dvořáková a spisovatelko Procházková, nemohli fandit nikdy. Arogance moci totiž byla vždy nezbytnou součástí pravicových vlád a kulturnost národa by se neměla hodnotit podle řemeslné dovednosti umělců, ale podle míry nezaměstnanosti a sociálního utrpění. Z tohoto pohledu podle mého názoru kulturním národem nejsme!

Vytisknout