Jsem "blbej" já, nebo všichni?

13. 9. 2012 / Jiří Baťa

V jednom z emailů od pro mě zcela neznámého člověka byla položena akademická otázka: zda je na místě, aby se hlasování účastnil i ten, o jehož osudu se hlasuje. Pokud nevíte, o čem je řeč, jde o hlasování o důvěře koaliční vládě.

Dovolím si v krátkosti připomenout a ujasnit postavení jednotlivých subjektů a jejich členů. Členové vlády jsou v první řadě zvolení jako poslanci té které politické strany v rámci řádných parlamentních voleb, z nichž vítězná politická strana, resp. prezidentem pověřený poslanec této strany pak navrhuje a prezident jmenuje vládu. Vzniká tak (v reálných podmínkách) vláda složená z pořadí vítězných stran, resp. za jistých okolností (jako v tomto případě poražená vítězná ODS) vláda koaliční, pravicová. Ostatní politické (levicové) strany "odcházejí" do opozice spolu (s případnými) dalšími stranami.

Poslanci zaujímají své postavení a funkce v parlamentu, poslanci, vybraní do vládních funkcí, pak zastávají své posty. Každý subjekt má svá práva a povinnosti, tj. poslanecká sněmovna má své specifické úkoly, vláda zase své.

Došlo však k situaci, kdy vláda řádně neplní své poslání, své úkoly a nedodržuje programové prohlášení a jiné dokumenty a opozice vyvolá hlasování o důvěře vládě. Víme, že koaliční pravicové strany mají nepatrnou převahu hlasů, včetně hlasů z řad členů vlády.

Pak vzniká ona závažná otázka, zda je možné, aby ti, o jejichž osudu se hlasuje, se sami tohoto hlasování zúčastnili . Je to totiž stejné, jako kdyby stíhaný a souzený zločinec hlasováním spolurozhodoval o své vině či nevině, což se samozřejmě zatím nestalo a snad ani nestane, ovšem v případě výše popisovaném to, jak je patrné, reálné je.

V přenesené (tím víc v reálné) podobě i tento příměr je zcela adekvátní a relevantní, neboť lze směle a bez uzardění konstatovat, že tato vláda se nachází ve stejné roli, neboť ona by měla spíše (a správně) sama sedět na lavici obžalovaných a ne rozhodovat o své důvěře. Za jistých, resp. konkrétních okolností lze totiž považovat vládu, tj. její členy za provinilé, neboť způsobili něco (rovněž konkrétního), co vedlo protistranu (opozici) k vyvolání tohoto hlasování.

Nicméně, praktiky demokracie na české politické scéně se uplatňují, což znamená, že ti, o nichž je hlasováno, hlasují rovnocenně jako ti, o které vůbec nejde. Jestliže má dnes koalice proti opozici převahu několika málo hlasů, v případě neúčasti členů vlády při hlasování, by měla být převaha na straně opozice, a tudíž by vláda důvěru neměla získat.

Pokud důvěru získala, bylo to proti logice, avšak světe div se, v rámci platné legislativy (legislativa, zákony a jejich respektování vládou, je téma na samostatnou kapitolu).

Jak jsem již zmínil, provinivší se členové vlády sami o sobě rozhodovali, zda si dají důvěru či nikoliv. No a také jak jinak, tu si také sami sobě odhlasovali. Bylo vymalováno, opozice utřela, vláda dehonestuje stát i nadále.

Tak to je forma pravicového pojetí demokracie, přesněji ODS, TOP 09 a toho zbytku, co stojí v jejich stínu a občas jim dělá nemalé problémy! Jak se říká, logika vzala za své!

Lze jen doufat, že to nebude mít dlouhého trvání a že tato komedie brzy skončí. Chce to maličkost, donutit vládu k odchodu z politické scény, protože jámu (hrob) českému národu už vykopala dostatečně hluboko. A protože ne nadarmo se říká, že "kdo jinému jámu kope, sám do ní padá", může se naplnit v míře vrchovaté i této vládě! Kéž by!

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 13.9. 2012