Boj o záchranu eurozóny prohrává demokracie

12. 9. 2012

V důsledku akcí ECB budou voliči od Německa po Španělsko udou stále častěji zjišťovat, že zásadní rozhodnutí ohledně národní ekonomické politiky už nelze změnit chováním u volební urny. Zejména v Německu se šíří vědomí o tom, že ECB, což je nevolená instituce pyšná na svou nezávislost na vládě, právě přijala rozhodnutí s vážnými důsledky pro německé daňové poplatníky - ovšem takové, které nemohou zpochybnit ani změnit.

V minulosti musel finanční pomoc členským zemím schvalovat Bundestag a podléhala přezkoumání německými soudy. Ovšem rozhodnutí ECB o neomezém nákupu dluhopisů takovéto demokratické kontrole nepodléhá. A protože je ECB institucí EU, lze proti ní podat žalobu jedině k Evropskému soudnímu dvoru.

V rámci ECB má prezident německé centrální banky pouze jediný hlas - stejný jako Malta nebo Slovinsko. Jens Weidman byl jménem Bundesbanky jediný, kdo hlasoval proti plánu na nákup dluhopisů. A výzkumy veřejného mínění a komentáře médií ukazují, že tento postoj odráží většinový názor německé veřejnosti, ať už se kancléřka Merkelová k poslední iniciativě ECB staví jakkoliv. A Bundesbank rozhodnutí ECB komentovala slovy, která lze dešifrovat tak, že postup ECB považuje za ilegální a nebezpečné.

A nejen Německo má důvod ke znepokojení nad důsledky postupu ECB pro demokracii. Aby Španělsko a Itálie dosáhly na program nákupu dluhopisů, musejí splnit podmínky, které znamenají obdobu nucené správy státních financí rozvojových zemí Mezinárodním měnovým fondem - jenže tentokrát z Bruselu a Frankfurtu. Tato ponižující ztráta národní suverenity kombinovaná s hlubokou recesí je zaručeným receptem na podporu extrémistů, jak koneckonců dokazuje Řecko.

Ovšem, evropští idealisté budou tvrdit, že ztráta suverenity nic neznamená, protože čas národních států vypršel a o euru se rozhodne na nadnárodní úrovni. Jenomže v praxi evropská politika polarizuje kontinent podle národních linií. Levice s pravicí ve Španělsku, Itálii i Německu vypracovává národní konsensus, evropská politika jako taková neexistuje.

Je dost pravděpodobné, že Německo upadne do recese a Itálie se Španělskem budou dále trpět stupňovanou finanční strohostí. Pokud by se eurozóna rozpadla, přímé náklady pro Německo a další věřitele by byly kvůli novému programu ECB mnohem vyšší.

Každý kdo ví něco o dějinách by se měl zarazit, jestliže byl německý zástupce v ECB izolován a přehlasován. Od roku 1945 bylo hlavní myšlenkou evropského projektu nikdy nepřipustit izolaci silného a uraženého Německa. Dnes jsme tomu opravdu nebezpečně blízko.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout