Sýrie: Den poté

27. 7. 2012

Pro Washington nastal čas klást důraz na to, co Spojené státy v Sýrii udělat mohou, spíše něž na to, co nemohou. Americká politika je uvězněna mezi dvěma imperativy: Prezident Bašár al-Asad musí odejít a zabíjení musí ustat. Ale i když Asadova vláda pravděpodobně padne, jaké také téměř jisté, že zabíjení bude pokračovat - zatímco se Spojené státy a jejich spojenci budou snažit omezit vedlejší škody. Obamova administrativa by se měla snažit předejít šíření humanitární krize do dalších zemí, napsal David Ignatius.

Pro začátek, Spojené státy mohou pomoci Turecku a Jordánsku potravinami a zásobami pro desetitisíce uprchlíků opouštějících Sýrii; mohou podpořit zejména Libanon a Irák, aby omezily sektářské násilí. Mohlo by pomoci připravit se syrskou opozicí realistické plány pro politickou tranzici, které by zajistily, že menšiny nebudou zabíjeny.

Konfrontační politika Susan Riceové a Hillary Clintonové ve vztahu k Moskvě ničemu nepomáhá, naopak. Rusko bude každopádně hlavním partnerem každého realistického úsilí omezit humanitární katastrofu v Sýrii po Asadově pádu.

Jak zdůraznil jeden z amerických představitelů, výzvy k vojenské intervenci nesplňují ani nejzákladnější předpoklad té nejprimitivnější strategie - aby potenciální přínosy převyšovaly ztráty. Dostat ozbrojené síly do Sýrie by bylo těžké, ale dostat je zase odsud ještě těžší. Naštěstí to nevypadá, že by si opozice přála, aby tuto válku vedlo NATO.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.7. 2012