Diskriminační školský systém produkuje "nepřizpůsobivé"

6. 6. 2012 / Boris Cvek

S radostí už delší dobu sleduji práci ombudsmana Pavla Varvařovského. Jednoznačně se staví na stranu slabých a utlačovaných, a to kultivovaně a po podrobných analýzách situace. Postavil se třeba po důkladné analýze sociální reformy Nečasovy vlády proti této reformě. Zajímá se o situaci ohrožených dětí, bojuje za přísnější regulaci hazardu atd. Velmi důležitá se mi zdá ombudsmanova zpráva z dnešního dne o výzkumu, který potvrdil diskriminaci romských dětí, kterým naše společnost nedává možnost dosáhnout plnohodnotného základního vzdělání.

Cituji z ombudsmanovy zprávy:

"Ačkoli se podíl romské populace v České republice pohybuje v rozmezí 1,4 -- 2,8 % obyvatel, romské děti tvoří 32 % žáků základních škol praktických. Vyplývá to z výzkumu, který veřejný ochránce provedl v 67 náhodně vybraných základních školách praktických v rámci všech regionů České republiky.

Sami učitelé těchto škol přitom odhadují, že Romové tvoří 35 % jejich žáků. Srovnáme-li tato fakta, je poměrně zřetelně vidět, že romské děti jsou do bývalých zvláštních škol zařazovány v míře, která výrazně převyšuje jejich zastoupení v populaci. Podle antidiskriminačního zákona tak dochází k nepřímé diskriminaci v přístupu ke vzdělání z důvodu etnické příslušnosti, které se dopouštějí orgány zapojené do rozhodování o zařazení žáků do speciálního vzdělávání. (Pozn. nepřímá diskriminace = rozdílné zacházení způsobené nepříznivým dopadem politiky nebo opatření, které jsou sice vyjádřeny neutrálně, ale na určitou skupinu osob mají diskriminační účinek.) -

Z hlediska budoucího vývoje české společnosti jsou zjištění ochránce znepokojivá, protože ukazují, že k integraci nejpočetnější menšiny v České republice nedochází. Přístup ke vzdělání je přitom nezbytným předpokladem k uplatnění na trhu práce. Pokračující segregace vytváří podmínky pro ještě hlubší sociální a ekonomickou chudobu dalších generací Romů. Česká republika tak do budoucna může počítat s problémy vysoké a dlouhodobé nezaměstnanosti romské populace, s problémem vyloučených lokalit, rizikem sociálně patologických jevů a rostoucím napětím mezi Romy a majoritní společností. Český vzdělávací systém je povinen zajistit co možná největšímu počtu dětí vzdělání v hlavním vzdělávacím proudu. Speciální školy, v nichž jsou na žáky s ohledem na jejich zdravotní postižení kladeny nižší nároky, by měly být jen výjimečnou volbou."

To, že romské děti nedosahují běžně plného základního či středního vzdělání (o vysokoškolském ani nemluvím), je obrovská národní tragédie hned ze dvou důvodů. Jednak tím tlačíme naši největší menšinu na okraj společnosti, odkud není cesty ke slušnému životu a sympatiím ke společenskému zřízení, v němž žijeme. V takové situaci je odmítání práce a různá kriminalita de facto jedinou možností, kterou ti lidé mají (a chovají se tak i "bílí" Češi, kteří se byli vytlačeni na okraj společnosti bez šance na uplatnění a slušný život). Druhý pohled na tuto tragédii je dán tím, že v romském etniku je jistě mnoho velmi nadaných dětí, které by mohly být velkým přínosem pro tuto společnost, kdyby dostaly šanci, tedy plnohodnotné vzdělání. Představte si mne, kdybych se dostal ve svých 6-7 letech do zvláštní školy. Všechny moje intelektuální schopnosti by byly nevyužity a zakrněly by. Použít bych je mohl snad jenom k tomu, jak se pomstít tomuto ohavnému státu za to, že mi nedal šanci.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 6.6. 2012