Paul Krugman: Finanční krizi lze vyřešit lehce

5. 6. 2012

Proč politikové trvají na dalších škrtech, když je zjevné, že nepřinášejí žádané oživení? A proč pořád zacházíme s bankéři, ratingovými agenturami a s makléři s úctou a tvrdí se nám, že nesmíme "postrašit burzy", když to byli právě oni, kteří nás dostali do této šlamastiky?

Vysvětluje to nová kniha ekonoma, držitele Nobelovy ceny Paula Krugmana End this Depression Now!, píše v týdeníku Observer Decca Aitkenheadová.

Podle Krugmana považují dnešní politikové ekonomii za moralitu, v níž je zadluženost hříchem a my všichni jsme zhřešili, takže musíme za to nyní pykat tím, že si utáhneme opasky. Politikové nám tvrdí, že bude trvat dlouho, než bude krize odstraněna, a že to nutně bude bolestivé. To vůbec není pravda, tvrdí Krugman. Škrty jsou lidem nesmyslně vnucený kolektivní trest, který je naprosto zbytečný a nepřinese řešení. Víme, co funguje - ale v důsledku složitých politických a hospodářských důvodů, které Krugman ve své knize analyzuje, jsme se rozhodli to zapomenout. "Ukončit tuto hospodářskou krizi," píše Krugman, " by mělo být neuvěřitelně lehké. Tak proč to neděláme?"

Krugman situaci vysvětluje za pomoci tohoto příkladu: Představte si, že existují jesle pro děti, které jsou družstvem a při hlídání dětí se tam střídají rodiče. Rodičům se vydávají kupóny na hodiny hlídání. Jestliže se všichni rodiče najednou rozhodnou si kupóny uložit a nepoužít je, jesle se rozloží a nebudou fungovat. "Moje utrácení je vaším příjmem, a vaše utrácení je mým příjmem. Jestliže se oba rozhodneme omezit v tutéž dobu své utrácení, tím automaticky omezujeme i své příjmy, takže tím víc neušetříme."

Mohli bychom vydat další kupóny a doporučovat rodičům, aby je utratili - to by byl ekvivalent dnešního 'kvantitativního uvolňování', tištění peněz. Ale jestliže se všichni rozhodnout neutrácet a kupóny si uloží pod matraci, jesle pořád ještě nebudou fungovat. Tomu se říká past likvidity a v té právě jsme."

Zadluženost sama o sobě není nic strašného, říká Krugman. "Dluh je pro jednu osobu pasivem, ale pro druhou aktivem. Takže dluh nás nevede k chudobě. Velkým nebezpečím ohledně zadluženosti je to, k čemu dojde, když se najednou velké množství lidí rozhodne všechny dluhy splatit. Vysoká míra zadluženosti ovšem může vyvolat krizi - a pak vznikne sebeničivá spirála dluhové deflace. Jestliže se všichni začneme snažit splácet své dluhy v tutéž dobu, skončíme s nižšími příjmy, takže poměr naší zadluženosti k našim příjmům se zvýší."

Krugman dále vysvětluje: "To, co platí pro jednotlivce, neplatí pro společnost jako celek." Individuální racionální chování se sčítáním proměňuje v kolektivní katastrofální důsledek. Když se každý jednotlivec snaží zlepšit svou situaci a splatit své dluhy, kolektivně to znamená, že všichni zchudnou. A to je příběh naší doby."

V této etapě musí někdo začít utrácet - a podle Krugmana to musejí být vlády. Jenže nám se neustále opakuje, že musíme splácet dluhy, protože úroky jsou příliš vysoké a trhy s obligacemi nás zničí, když to dělat nebudeme?

Krugman: "Ono to není pravda. Víme, že pokročilé ekonomiky se stabilní vládou, které si půjčují ve své vlastní měně, mají schopnost provozovat obrovskou míru zadluženosti, aniž by došlo ke krizi. Víme to především z historie Velké Británie, která po většinu dvacátého století měla daleko větší zadluženost než dnes."

Ale co když sníží ratingové agentury známku naší země? Podle Krugmana se nestane nic. "Byli jsme toho svědky v případě Japonska r. 2002: Japonsku snížíly ratingové agentury známku, a nestalo se nic. Proto jsme mohli předpovědět, že když ratingové agentury sníží známku Spojeným státům, nestane se také nic, a tak to také je."

Krugman argumentuje, že z krizi svět vyvede keynesiánství, tedy utrácení státních peněz. "Ony to nejsou složité pojmy. Zajímavé je, že se politikové, kteří tyto principy kdysi úspěšně používali, se kolektivně rozhodli je zapomenout."

V letech po Velké hospodářské krizi vlády zavedly na bankovní a finanční sektor přísná regulační opatření, aby se krize nemohla opakovat. Protože ale se dlouho žádná krize neděla, vlády zase ta regulační opatření zrušila. Začalo to za Reagana v osmdesátých letech. Vedlo to k obrovskému zbohatnutí bankéřů, 0,1 procenta celkové populace. Ostatní lidé nezbohatli.

To, co je nyní třeba udělat, je podle Krugmana toto: Zrušte program škrtů, rozjeďte ekonomiku rozsáhlým investičním financováním, a začněte snižovat deficit teprve, až bude ekonomika v rozkvětu. A co je nejdůležitější, je to zapotřebí udělat teď hned. Pět let velmi vysoké nezaměstnanosti nadělá obrovské škody. Čas to nezahojí."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout