Katarína Žigová: Vidět ještě tak Indii nebo Thajsko

25. 5. 2012 / Pavel Pečínka

Samozřejmě se hned ptáme, kde je Katarína "víc doma". Mezi Romy nebo Čechy? Podle očekávání je to "půl napůl": "V naší rodině jsme mluvili hlavně česky, ale samozřejmě občas i romsky a to kvůli tradici. Česky kvůli lepšímu dorozumění ve škole a proto, že bydlíme v oblasti, kde máme skoro výhradně "bílé" sousedy. V dětství jsem měla díky poloze bydliště jen "bílé" kamarády. Ale teď už je to tak na půl."

Na základní škole věděla Katarína jen o jednom Romovi - vlastním bratrovi. Ale s žádnou diskriminací se tam sourozenci Žigovi nesetkali. "Spíš jen možná zezačátku někteří spolužáci nevěděli, co si mají o nás myslet. Ale když viděli, že jsme absolutně nekonfliktní, tak padly zábrany a byli z nás přátelé," ohlíží se do minulosti snědá Jihočeška, kterou na "základce" bavila nejvíc "hudebka" a tělocvik, ale i matematika a fyzika.

Po skončení základní školy ale rodina Kataríny vyrazila do světa. Konkrétně do Velké Británie. "Po návratu jsem už neměla moc na výběr a tak jsem začala navštěvovat Střední odborné učiliště v Budějovicích, obor prodavač textilu a smíšeného zboží. Na střední škole jsem byla snad jediná Romka," říká.

Za noviny ale Katarína moc neutrácí. Informace loví raději na internetu. Jak ale hned dodává, "my Romové potřebujeme svoje tiskoviny, abychom tam nacházeli nějakou inspiraci a měli tak cíl se víc vzdělávat."

Ale nemusíme se pořád bavit jen o vzdělávání, vzdělávání, vzdělávání... Českobudějovická Romka věnuje své volno hlavně přírodě, cyklistice a pokud finance dovolí, tak i cestování. "Itálie, Chorvatsko, Irsko, Francie," vypočítává země, kam se kromě Británie ještě stačila dosud podívat. Ale jaká by to byla Romka bez hudby? Katarína poslouchá jak romskou, tak latinskoamerickou i českou popovou hudbu. Ale nad stylem hip hop nebo techno trochu ohrnuje nos: "Tak to mě teda neoslovuje."

Zajímá nás, co zábava a noční život? "Tak to se musím pochlubit, že díky diskriminaci v téhle oblasti žiju velice zdravým způsobem života, protože do 22. hodiny jsem vždycky v posteli," dokazuje svůj smysl pro ironii Katarína. "Téměř ve všech nočních zábavních zařízeních, které moji "bílí" přátelé navštěvují bez problémů a bez klubových karet, se mně u vchodu dostane vždycky odpovědi, že vstup je možný pouze s klubovou kartou nebo že Romy dovnitř nepouštějí. A tak mně nezbývá než jednou dvakrát ročně navštívit romskou zábavu. Tam ale zas nemám tolik vrstevníků." Ale českobudějovickými diskotékami plány Kataríny nekončí. Do budoucna by si ráda našla nějakou lépe placenou práci, než doteď, osamostatnila se od rodiny a ještě by ráda viděla trochu světa - nejraději by ještě stihla Indii nebo Thajsko.

A rodina? Mimino? "To ještě v plánu nemám, myslím, že ještě není ten správný čas," odmítá zatím Katarína. Co sny ohledně zaměstnání? "Od mládí mě velice přitahovala práce s malýma děckama. Jenže všechny pokusy uchytit se v tomhle oboru vyšly naprázdno. Zkoušela jsem si přivydělat i jako fotomodelka, ale buď šlo o nabídky fotit akty, o což nemám zájem, nebo to bylo tak málo finančně ohodnocené, že se mně ani nevyplatilo tam cestovat. Moje dosavadní zaměstnání, to byla vždycky buď práce v obchodě nebo v gastronomii, ale výpověď pokaždé přišla před koncem zkušební doby náhle a bez udání důvodu," popisuje zklamaně.

Jak je vidět, Katarína se pohybuje v prostředí Romů i Neromů, aniž by jedno z nich upřednostňovala. Co se týká romských tradic, je pro zachování klasického rozdělení rolí: muž-živitel, žena-péče o rodinu. Ale na druhou stranu na romském světě tuhle mladou Romku jedna věc mrzí - že většina romských žen má jen malé ambice se vzdělávat.

A v jakých barvách vidí Katarína "černobílé" soužití do budoucna? "Myslím, že většinová společnost by nám měla především pomoci vytvořit větší motivaci se vzdělávat a odstranit předsudky ze strany zaměstnavatelů. Je jasné,že další sbližování Čechů a Romů ještě přinese problémy, ale myslím, že se musí udělat ústupky z obou stran," uzavírá mladá Romka.

Vychází v Romano hangos 5/2012 ZDE

Vytisknout