"Jasné a spolehlivé" jednání Rady ČT o "jasných a spolehlivých" Událostech

24. 5. 2012 / Štěpán Kotrba

Stížnost, kterou jsem podal na Radu ČT pro porušení zákona o ČT nezveřejněním schváleného dokumentu "Rozpočet", dopadla nakonec ve Sněmovně tak, že Volební výbor konstatoval, že stížnost byla oprávněná. Trvalo jim to čtyři měsíce, řízení před Volebním výborem v případě téhož skutku u Rady ČRo pokračuje stále. Analýzu rozsahu zveřejňování údajů o rozpočtu, kterou Radě výbor přikázal dodat, Rada nepředložila Sněmovně dodnes. Nicméně.... Stalo se tak poprvé v historii českého Parlamentu, že orgán Sněmovny konstatoval na základě stížnosti občana, že Rada, která má jménem veřejnosti kontrolovat činnost ČT a je Sněmovně ze své činnosti odpovědná, porušila zákon. Vedlejším efektem napravení neprávního stavu se stalo zjištění, že generální ředitel má právo v odůvodněných případech před Radou utajit některé obchodně citlivé informace a sdělovat je pouze Dozorčí komisi Rady, která je nesmí říct Radě.

audiozáznam celého 18. zasedání VOV PSP ČR 17. 5. 2012 │17 MB MP3

18. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Rada ČT v Parlamentu: Zpráva o útrpném právu ZDE

Zatímco Rada si tento pro ni ponižující stav stále ještě nechce přiznat a předseda Rady o výsledku projednávání stížnosti členy Rady pro jistotu neinformoval, generální ředitel rychle pochopil, že má teoreticky moc nad tím, co Radě sdělí a co ne. Ale jako nedospělý chlapec, který nechápe smysl veřejné služby a její etické imperativy, neumí s touto mocí zacházet poctivě. Pokusy o chytračení se mu ovšem mohou vymstít... A nejspíš i vymstí.

Generálnímu řediteli totiž doposud nedošlo, že s institutem obchodního tajemství (s mocí, kterou prozatím ještě má) musí zacházet jak s výbušninou. Opatrně a kvalifikovaně. Jako každá moc, je i tato vyvážena kompetencí a povinnostmi Rady. Místo rozvážného a moudrého použití obchodního tajemství pro opravdu odůvodnitelné případy nutí ředitel radní odteď každý podstatný či strategický dokument zahrnout do okruhu "tajemství" a projednávat "důvěrně" na "pracovních schůzkách" s vyloučením veřejnosti. Generální ředitel Dvořák tím ovšem Radu vylákal do informačně korupční pasti. Informace za loajalitu a souhlas. Na institut "důvěry" "pracovních schůzek" kupodivu Rada přistoupila, ačkoliv nemá naprosto žádnou oporu v zákoně a vystavuje se tak riziku dalších stížností a opětné projednávání své neznalosti zákona před Sněmovnou. A k tomu nejspíš v nedaleké budoucnosti dojde. Zákon jí UKLÁDÁ jednat veřejně a zveřejňovat i zápisy.

Rada, pro kterou jsou zjištění na základě stížnosti a výsledku jejího projednávání nová a neúplná, si doposud neuvědomila, že je to ona, která je jako orgán odpovědná za kontrolu činnosti ČT veřejnosti (§ 4 odst. 1 zákona o ČT) a Poslanecké sněmovně (§ 4 odst. 5 zákona o ČT) a MUSÍ přitom používat POUZE ty nástroje, které jí dává zákon. Žádné jiné (Čl. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod). A zákon po ní požaduje transparentnost a procedurální čistotu chování. NEUMOŽŇUJE jí "pracovní schůzky" a privátní "semináře" s managementem ČT s vyloučením veřejnosti.

Kolektivní právní bezvědomí Rady při středečním jednání, která lze snadno odhalit poslechem zvukového záznamu i četbou usnesení, které za tři dny bude na webu, ukazuje, že si její členové stále sami nepřečetli PEČLIVĚ zákon a jeho výklad nechávají pouze na právním oddělení ČT. A to není dobře, protože zájmy Rady nejsou totožné se zájmem generálního ředitele, o kterém se v zákulisí Sněmovny vypráví ošklivé drby o jeho propojení s Kellnerovou PPF (samozřejmě nepravdivé, jak jinak...).

Dvořák se pokusil neodpovědět na otázky člena rady Mezulánika, který se ptal po rámcových nákladech na implementaci nového loga ČT. Odpověď ředitele vyvolala víc otázek, než měla. Dvořák odmítl udat celkovou cifru a poté Mezulánika odkázal na jednání s Dozorčí komisí či jednání s Radou v důvěrném režimu, s odkazem na obchodní tajemství. Mezulánik s tím nakonec souhlasil, aby se vůbec něco dozvěděl. Ostatní radní nechtěli vědět vůbec nic.

Dotaz radního Mezulánika na náklady rebrandingu a počet zaměstnanců ČT WMA

Veřejným tajemstvím ovšem je, že náklady rebrandingu byly spočítány předchozím managementem při předchozím pokusu o změnu loga a právě kvůli své výši tehdejší generální ředitel rozhodl o pozastavení realizace. 85 milionů by v době tlaku na úspory Janeček nezdůvodnil. Ani se o to nepokusil. Výroba externích logotypů z nerezu na budovy a přelakování a polepení celého vozového parku jsou ty největší položky takového rozpočtu. Proti tomu je tisk dopisních papírů a vizitek pro 2800 zaměstnanců legrace. Dvořák se nyní zoufale brání říct jakoukoliv cifru a hovoří o "postupném" procesu změny loga . Není ale možné, aby ji neznal. Jako bývalý kreativní ředitel reklamních agentur, který prezentoval klientům desítekmilionové fullservisové projekty, bych si netroufl neříci klientovi předpokládané náklady na implementaci kreativního řešení, i kdybych ho sám nedodával. Nedokážu si představit, že by se kterýkoliv klient na realizační rozpočet neptal a schválil kreativní koncept bez těchto informací. Takového diletanta jsem ještě nepotkal. Ve funkci kreativního ředitele jsem působil deset let a mám za sebou fullservisové kampaně pro mezinárodní koncerny i české firmy, výstavní realizace pro velkou počítačovou firmu a tvorbu celého CI pro banku i českou výrobní firmu. Nevědět znamená profesně se odepsat.

Stejný postup jako u loga zvolil generální ředitel při požadavku Rady na analýzu "nové" podoby pořadu Události. Jelikož Rada nedokázala jednoznačně formulovat svůj požadavek v souladu se svými oprávněními, vyplývajícími ze zákona, nastala na jednání zmatená debata o tom, co Rada vlastně od generálního ředitele chce. Z návrhu usnesení radní Makrlíkové-Eklové vyplynulo, že chce hodnocení souladu záměru generálního ředitele s realitou - jak po stránce obsahové, tak po stránce vynaložených nákladů. Z poznámky Jiřího Kratochvíla vyplynulo, že on by rád diskutoval zejména o objektivitě a vyváženosti - "nekorektnosti" pořadu. Radní Prokeš, který vystupoval jako Dvořákovo alter ego, by nejraději nevěděl nic, jen aby "nezasahoval do konkrétního pořadu". Nepochopil, že "získat informace", "kontrolovat" a "zasahovat" jsou tři různá slova a tři různé významy. Generální ředitel se snažil pozornost radních obrátit k "budoucnosti" , aby nemusel hodnotit současnost. Jan Prokeš se veřejně přihlásil k soukromé diskuzi o obsahu a formě Událostí - ačkoliv sám přiznal, že dle něj to je to, co vlastně podle zákona nemůže (21:28). Situaci se pokusil zachránit "zdravým rozumem" Uhde (23:00). Jako jediný mimo Mezulánika chápal, že něco není v pořádku. Snažil se marně. Moc předsedy je žádná - je první mezi rovnými. Většina měla názor jiný.

Rada nakonec přijala usnesení, kterým porušila zákon. Přistoupila na "důvěrné" projednávání na "pracovní schůzce" s vyloučením veřejnosti, předcházející řádnému jednání Rady. Tím se Rada zpronevěřila své veřejné kontrolní funkci, plynoucí jí ze zákona (§ 4 odst. 1: "Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize je Rada České televize"; § 7 odst. 1: "Činnost Rady se řídí jednacím řádem"; §7 odst. 3: "Jednání Rady je veřejné").

V zákoně ani jednacím řádu Rady není ani slovo o neveřejných pracovních schůzkách Rady s generálním ředitelem mimo veřejné zasedání. Rada může činit jen to, co jí zákon ukládá nebo umožňuje. Nic jiného.

diskuze Rady o požadavku na analýzu pořadu "nové" Události WMA

Legální, se zákonem souladné řešení požadavků Rady na kontrolu pořadu Události přitom existuje, ale Rada ho díky neznalosti zákona nepoužila: § 8 odst. 1 přináší taxativní výčet toho, co POUZE náleží do působnosti Rady. Usnesení mělo znít takto:

Místo toho Rada schválila po 28 minutách právně bezvládné kreativní činnosti paskvil, kterým překročila své pravomoci a porušila zákon.

zákon 483/1991 Sb. o České televizi ZDE

Vytisknout