Jak Noam Chomsky zradil syrský lid

15. 4. 2016

V jistém smyslu je to pravda. Noam Chomsky je politická skála neměnící se pod útokem živlů a času, nehledě na to, jak silné jsou slapové síly změny působící proti jeho světonázoru. Ačkoliv není pochyb, že Chomského politika vychází z opravdového, velmi potřebného nesouhlasu s americkou zahraniční politikou v éře po 2. světové válce, ztuhlost, která definuje jeho přístup mu neponechává možnost vyrovnat se se složitostmi a protiklady Arabského jara.

Chomského postoj k Sýrii je toho nejjasnějším příkladem. Jak prohlásil během přednášky na Harvardu v září 2015 a zopakoval v dalších rozhovorech, je přesvědčen, že myšlenka provést v Sýrii humanitární intervenci je "red herring". Přitom "každé použití síly nazývané humanitární intervencí" se takřka pokaždé vůbec netýká humanitárních ohledů, ale je fakticky "v zájmu těch, kdo používají sílu".

Zatímco ti, kdo podporují Chomského postoj k Sýrii mohou označit příznivce revoluce za "neokonzervativce" nebo "proimperialisty", sami ve skutečnosti zasluhují takové označení mnohem více.

Během přednášky na Harvardu v září 2015 byl Chomsky dotázán, zda ruské nasazení jednotek v Sýrii je imperialistické. V odpovědi zopakoval, že celá syrská opozice je buď součástí IS, nebo nějakou variantou al-Káidy.

Jak i jen nejzběžnější pozorovatel syrského konfliktu ví, toto tvrzení je nesprávné. Velký kontingent syrských povstaleckých sil není v žádném smyslu "džihádistický". I mezi těmi, kdo jsou islamisty, mnozí v nějaké formě podporují demokratickou vládu a podobají se více Hamásu než IS nebo al-Káidě. Místo aby uznal realitu syrské revoluce, Chomsky nenápadně prosazuje logiku "války s terorismem" a přijímá světonázor, že spojit se s diktaturou k porážce terorismu je zcela v pořádku.

Zatímco takřka 250 000 Syřanů je mrtvých a 13 milionů dalších vyhnaných z domovů Asadovým režimem a jeho spojenci, pouze "Kurdové" zasluhují zvláštní pozornost. Podobně zatímco syrský Arab (nebo i Kurd, který žije v Aleppu) nezasluhuje podporu, ti kdo žijí v oblastech kontrolovaných kurdskou PYD a kolem nich si ji nějak zasloužili.

Avšak osud Syřanů v povstaleckých oblastech by měl inspirovat údajné pokrokáře jako Chomsky, aby naopak vyjadřovali solidaritu a podporu. V mnoha takových oblastech převzaly moc Lokální koordinační výbory poskytující kriticky důležité veřejné a sociální služby a také první zkušenost s autentickou svobodou projevu.

Jistě, povstalci nejsou nijak dokonalí, ale v každé oblasti, kterou ovládají, se to nejhorší co nabízejí ukázalo být lepší, než dynastická tyranie Asadova režimu. Proto obyvatelé těchto oblastí odcházejí, když se blíží režimní jednotky. Velká většina uprchlíků také utíká před Asadem a IS, ale ne před povstalci.

V minulosti se mi Chomského politická strnulost zdála záslužná. Ve světle jeho postoje k syrské revoluci se však vyjasnilo, že jednorozměrná moralistická politika je (a vždy byla) výrazem konzervatismu na levici.

Ačkoliv Chomsky a širší levice to zřejmě nepřiznají, part, který v syrské kontrarevoluci hrají, levici diskredituje. V tomto smyslu lze jejich jednání přirovnat k "socialistům", kteří levici na celé generace zničili kvůli slepé loajalitě ke stalinismu.

Naneštěstí právě tento konzervativní, orientalistický a nesoudržný postoj k Sýrii vyjadřovaný Chomskym a jeho příznivci je symptomatický pro levici, která nemá důvod existovat mimo úzké parametry vlastní subkultury.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout