Nečas a Izrael: Mytologie versus fakta

21. 5. 2012 / Daniel Veselý

Shodou okolností si v těchto dnech připomínáme výročí založení Izraele a zároveň palestinské národní tragédie -- takzvané nakby, kdy bylo židovskými bojovníky z domovů vyhnáno tři čtvrtě milionu lidí, zničeno 500 vesnic a měst a byly spáchány desítky masakrů.

Těžko říct, jestli je český ministerský předseda takový oportunistický pokrytec, že neodkladnou záhubu vlastní vlády projikuje do fiktivního ohrožení jednoho z nejmilitarističtějších a nejagresivnějších států na světě, nebo je jen hloupý ignorant -- anebo obojí. Zatímco některé evropské země jsou ve vztahu vůči Izraeli řekněme střízlivější než dříve, česká vláda se k němu radostně přimyká, ačkoliv politika silně pravicové vlády židovského státu potenciálně vede k jeho sebevraždě.

Nečas si se svým izraelským protějškem notoval v démonizaci Íránu, který se svými konvenčními silami ani omylem nemůže ohrožovat jedinou jadernou velmoc na Blízkém východě, již navíc chrání největší jaderná velmoc na světě. Skutečné nebezpečí zatím číhá dále na východě.

Netanjahuova vláda dosáhla na domácí půdě nevídaného úspěchu, jak píše veterán-reportér a komentátor Jonathan Cook. Podařilo se jí uzavřít tajnou dohodu s hlavní opoziční stranou Kadima, v jejímž čele stanul nový lídr Šaul Mofaz, a vytvořit tak neprůstřelnou koalici v Knesetu (izraelský parlament). Netanjahu zabil dvě mouchy jednou ranou: Zbavil se svého politického rivala a nepřítele Avigdora Liebermana, jehož další setrvání v kabinetu je "neúnosné", a získal více než dvoutřetinovou většinu v Knesetu. Podle Cooka lze očekávat, že silně pravicová izraelská vláda může navrhnout další diskriminační zákony a opatření proti Palestincům, beduínům a chudým imigrantům z Afriky. Má na to ještě rok a půl času.

A jaký je aktuální stav v Izraeli a na jím okupovaném území? V izraelských věznicích před několika dny s částečným úspěchem proběhla hladovka dvou tisíc palestinských vězňů na protest proti nedůstojným podmínkám a chování dozorců. Gaza zůstává dále pod neúprosnou blokádou, přestože Egypt částečně otevřel hraniční přechod s Pásmem. Ekonomický život jakoby se zde zastavil; Izrael brání Gazanům v rekonstrukci poničené infrastruktury a rybářům značně znepříjemňuje jejich práci. Na Západním břehu dále probíhá zábor cenné palestinské půdy a vodních zdrojů, výstavba ilegálních židovských osad vesele eskaluje. Životní prostor Palestinců se nemilosrdně smršťuje na bezcenné půdě, o niž nemá Izrael zájem. Mám za to, že o tak banálních věcech naši premiéři nehovořili; však se jich to netýká, protože tyto problémy podle nich prostě neexistují.

Izraelská vláda loni na podzim přišla s plánem, který počítá s vysídlením 30 000 beduínů z jejich domovů v Negevské poušti. Jedná se o krok, který odsoudil Výbor pro eliminaci rasové diskriminace při OSN (CERD). Tel Aviv také hodlá poblíž hranice s Egyptem vybudovat detenční centrum v rámci boje s migrací, jež by mělo pojmout až 11 000 osob, a to navzdory četným protestům.

Premiér Nečas pravděpodobně bere za vděk vším, co může jeho rozpadajícímu se kabinetu pomoci -- a je mu úplně jedno, že se realita ukrývá za hustou mlhou jeho fantasmagorie.

Vytisknout