Údajně levicový prezident Zeman otevřeně odporuje levicovým ideám
5.5. 2016
Redakce Blesku: Na naše vzdělávání si sahat nedáme!
14. 4. 2016 / Bohumil Kartous
Redakce Blesku, nejčtenějšího deníku v ČR, vstoupila do regulérní války. "Boj proti škodlivé inkluzi" hlásají palcové titulky desítek článků, které redaktorky s přesvědčením Johanky z Arku chrlí s kulometnou kadencí. I když je naprosto neobvyklé, aby šéfredaktor Blesku cokoliv psal, v případě inkluze se vybičoval k dvaceti řádkům textu. Proč deník, který se běžně zabývá životními peripetiemi a plastickými operacemi českých celebrit, tuto kampaň vede? Jde mu o "holé přežití"...
O důvodech zběsilého tažení Blesku proti zařazování zejména kognitivně limitovaných dětí do běžných základních škol se doposud vedly nejrůznější dohady. Od přítomnosti tajemné ženy, která má až mysteriózní vliv na šéfredaktora deníku, přes domněnku, že jde o snahu přikrýt nepříjemnosti ministra financí Babiše s jeho Čapím hnízdem, po nejméně konspirativní vysvětlení, že jde o čistý kalkul s ohledem na naladění čtenářů deníku.
"Neznáme-li všechny souvislosti, použijme Occamovu břitvu, tak velí zkušenost. Přikrývat Čapí hnízdo inkluzí je jako balit obří lejno uprostřed ulice do mikrotenového sáčku. V redakci Blesku se jistě může dít ledacos, ale je třeba mít na paměti, že obsah deníku je také pod kontrolou jeho vlastníků, takže nějaký zásadní vliv jednotlivce není pravděpodobný. Jako skutečně nejpravděpodobnější se zdá být to, co dělá Blesk zcela běžně: vezme nějaké téma, prostředky debilizace z něj vytvoří domnělý skandál a servíruje hladovým čtenářům," soudí přední český mediální teoretik, který si z důvodu možné vendety "vzteklých pitbulů" z redakce Blesku přeje zůstat v anonymitě.
Jenže podle dobře ověřených informací je vše úplně jinak. Díky zdroji uvnitř redakce deníku se totiž podařilo získat personální data o obsazení redakce, včetně dokladů o dosaženém vzdělání. A informace vedou ke zcela šokujícím zjištěním: většina redaktorů Blesku má za sebou zvláštní vzdělávání. Ve vedení redakce není dokonce nikdo, kdo by za sebou zvláštní vzdělávání neměl.
"Když se začalo mluvit o inkluzi, začalo to v redakci skutečně vřít," popisuje situaci z před pár měsíců jeden z jejích členů, jenž si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenován. "Situace se postupem času vyhrotila, když se v médiích začaly objevovat zprávy, že zvláštní vydělávání bude postupně rušeno, případně transformováno na běžné."
Podle našeho zdroje panuje mezi absolventy zvláštního vzdělání velmi vysoká loajalita vůči jejich "alma mater". "Oni hodně vzpomínají, jak se tam měli dobře. Že tam na ně byli všichni hodní, nic nebyl problém, na všechno se braly velké ohledy. Nikdy tam taky neslyšeli, že jsou blbí, prostě to tam byla norma, takže proč to říkat nahlas. Na všechno měli spoustu času, všechno bylo mnohem jednodušší, všechno mohli donekonečna opakovat do té doby, než se to naučili. To se jim samozřejmě v Blesku skvěle hodí, navíc jsou stále v kontaktu se svými učiteli, kteří jejich články po večerech překládají do srozumitelného jazyka a rozšiřují holé věty na rozvitá souvětí."
"Mnohé to samozřejmě vysvětluje. Pak je ale vcelku zbytečné zabývat se důvody toho, jak je možné, že jsou schopni redaktoři Blesku produkovat tak ubohý mediální obsah. Souvislosti a důsledky si prostě neuvědomují," dodává přední mediální teoretik k odhaleným faktům a o vzdělání redaktorů deníku Blesk.
V redakci Blesku nyní panuje skutečně bojovná nálada. Redaktoři, podporovaní svými bývalými učiteli, spustili zoufalou kampaň proti inkluzi ve snaze zachovat jedinečný zdroj pro personální posilování redakce. Argumenty zajišťují jejich učitelé, pro které jsou korektorské práce pro bývalé žáky vítaným přilepšením k učitelskému platu. "Pokud to nevyjde a ministerstvo školství inkluzi nezruší, jsou ochotni přiostřit a zaměřit se na všechny politiky, kteří inkluzi otevřeně neodmítnou," tvrdí zdroj.
Někteří politici očividně dostali strach. Předseda ODS Petr Fiala, který před třemi lety ještě jako ministr školství inkluzi otevřeně podporoval, se nyní připojil ke kampani proti principu začleňování. V těsném spojení s redakcí Blesku pracuje i expert ODS na vzdělávání Václav Klaus ml. "U něj jde ale o čirou empatii a hluboké porozumění. Je to citlivý a zároveň přemýšlivý člověk," vyvrací zdroj domněnku, že by snad Klaus zneužíval populistické vlny. Velmi silně se ke kampani proti inkluzi přihlásili také sociálnědemokratičtí hejtmani a řada dalších politiků napříč stranami.
"Je před volbami a rozházet si to s Bleskem je pro politiky velké riziko," vysvětluje přední mediální teoretik jednání některých politiků. "Nedivil bych se, kdyby se ukázalo, že se společně znají ze školy," dodává nakonec.
Pozn. autora: Jde o perzifláž, čistě satirický text, který není založen na faktické skutečnosti. Jeho smyslem je poukázat na absurditu toho, že deník Blesk, prokazatelně bulvární médium se všemi atributy manipulace a dezinterpretace, na němž je tato mediální kategorie principiálně postavena, vede otevřenou kampaň proti principu sociálního začleňování, tzv. inkluze, v českém vzdělávacím systému. Blesk publikuje na toto téma sérii zkreslených, vysoce zavádějících a v mnohém zcela nepravdivých informací. Tento deník nezodpovědně podněcuje obraz inkluze jako "ďábelského antisociálního programu" a může tím u svých čtenářů vzbuzovat dojem, že jde o ohrožení zájmů jejich vlastních dětí. Je to nepochopitelná a veskrze politováníhodná snaha o manipulaci veřejnosti, bez ohledu na to, že redakce tuto kampaň vydává za snahu ochránit veřejné zájmy. Přesný obraz toho, jakým způsobem deník Blesk vytváří narativ pramenícího z inkluze, podává Tomáš Hečko v pořad DVTV. Kampaň otevřeně odsoudil šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery a kritizoval ji i rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.
Vytisknout5.5. 2016
21.3. 2016
27.2. 2016 / Bohumil Kartous
Mnohdy není možné jednoduše říct, kde končí polemika a začíná řízený spin či jen primitivní demagogie. Deník Blesk poskytl - dokonce prostřednictvím textu pana šéfredaktora - dokonalý příklad hodný ke studiu v oblasti mediální teorie. Způsob, jakým B...
24.2. 2016 / Jan Čulík