K současné vládní a politické krizi v ČR:

Pravda nevítězí, zbývá, když se všechno ostatní prošustruje

20. 4. 2012 / Jan Čulík

Řekl bych, že většina lidí nespojovala zkompromitované funkcionáře neodčinitelně s ODS, ba kdyby v takové náladě a situaci nějaký stranický orgán sám přišel a odvolal nemilované hodnostáře, získala by vládní koalice novou autoritu téměř stejně primitivním způsobem jako v roce 1945. Naštěstí toto nikde na okresních sekretariátech nepochopili, naštěstí vzdorují a kladou odpor, takže lid je nucen důsledněji promýšlet, jak vyjít s vládnoucími politiky. Kdyby byly ve všech okresech udělali funkcionáři rychle slušný puč , toto demokratizační hnutí nebylo by se rozrostlo.

Upravená pasáž z vynikající Vaculíkovy reportáže z června 1968 Obrodný proces v Semilech. Je přece pravda, že kdyby dnešní vládnoucí koaliční strany udělaly ve svém vedení čistku, vyhodily dnešní korupčníky a uvolnily prostor mladé generaci politiků, popularita dnes vládnoucích stran by navzdory všemu vzrostla.

Učím v těchto dnech na vysokých školách v Praze, v Brně a v Českých Budějovicích o některých spisovatelích a jejich literárních dílech z šedesatých let. Tento týden jsem mimo jiné rozbíral Vaculíkovu Sekyru z roku 1966, román považovaný v šedesátých létech za klíčový, vzhledem k tomu, s jakou hloubkou rozbíral charakteristické rysy tehdejší společenské krize. Totéž platí i o Vaculíkově manifestu Dva tisíce slov.

Od šedesátých let dvacátého století uplynula drahná doba. Málokdo si ji pamatuje a mladší lidé vůbec nevědí, o co tehdy šlo. Stojí opravdu za to, myslím, vracet se k literárním a filmovým dílům z té doby, jimiž tehdejší tvůrčí umělci rozšiřovali prostor svobody. Jejich význam byl silně politický.

Ale, víte, jde o velmi zajímavou věc. V tehdejší době si lidé mysleli, že díla jako Vaculíkova Sekyra či Kunderův Žert jsou v první řadě polemikou se socialismem sovětského stylu, který byl neústrojně zaveden v Československu.

Od pádu komunismu uplynulo víc než dvacet let a vracíme-li se dnes k textům z tehdejší doby, s překvapením zjišťujeme, že mají daleko hlubší význam než jen jako protest proti tehdejším poměrům. Daleko více než kritikou politiky tehdejší vlády komunistické strany se totiž zdají analýzou hlubinné české mentality. Posuďte sami. V níže uvedených citacích jsem - jednou - nahradil slovo "socialismus" slovem "kapitalismus". Většinou jsem je nemusel vůbec měnit.

S nadějemi přijala většina národa program kapitalismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí ani filozofického vzdělání, kdyby aspoň byli měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.

Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vyčítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím. Jejich příliv zapůsobil na povahu i chování strany, která nebyla uvnitř zařízena tak, aby v ní bez ostudných příhod mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by ji plynule proměňovali, tak aby se stále hodila do moderního světa.

Nemohli jsme důvěřovat svým zástupcům v žádném výboru, a když jsme mohli, nedalo se po nich zas nic chtít, protože nemohli ničeho dosáhnout. Ještě horší však bylo, že jsme už téměř nemohli důvěřovat ani jeden druhému. Osobní i kolektivní čest upadla. S poctivostí se nikam nedošlo a o nějakém oceňování podle schopností darmo mluvit. Proto většina lidí ztratila zájem o obecné věci a starala se jen o sebe a o peníze, přičemž ke špatnosti poměrů patří i to, že ani na ty peníze není dnes spolehnutí. Pokazily se vztahy mezi lidmi, ztratila se radost z práce, zkrátka přišly na národ časy, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter.

Nemějme iluzi, že tyto myšlenky vítězí teď silou pravdy. O jejich vítězství rozhodla spíše slabost starého vedení, které se zřejmě napřed muselo unavit dvacetiletým vládnutím, v němž mu nikdo nebránil. Zřejmě musely do plné formy dozrát všecky vadné prvky skryté už v základech a ideologii tohoto systému. Nepřeceňujme proto význam kritiky z řad spisovatelů a studentů. Zdrojem společenských změn je hospodářství. Správné slovo má svůj význam, jen když je řečeno za poměrů, které jsou už správně opracovány. Správně opracované poměry - tím se u nás, bohužel, musí rozumět naše celková chudoba a úplný rozpad starého systému vládnutí, kdy se v klidu a míru na náš účet zkompromitovali politikové jistého typu: Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všecko ostatní prošustruje.

K otázkám, které nechce nikdo znát, ustavujme vlastní občanské výbory a komise. Je to prosté, sejde se několik lidí, zvolí předsedu, vedou řádně zápis, publikují svůj nález, žádají řešení, nedají se zakřiknout. Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil, žádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova. Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu. Uslyšíme-li divné zprávy, ověřujme si je, vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme třeba na vratech.

Zdroj: Dva tisíce slov

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 20.4. 2012