Je to úlitba Dukova nebo novinářů?

19. 4. 2012 / Jiří Baťa

Mohlo by se zdát, že titulek "Arcibiskup Duka šokoval: Církev nikdy nic nevlastnila" by mohlo mnohé problémy, související s plánovanou a schválenou restitucí a majetkovým vyrovnáním s církvemi, více objasnit a výrazně posunout dopředu ve prospěch s tímto krokem nesouhlasících. Jenže pozornému čtenáři neujde, že sice bylo něco vyřčeno, ale faktický obsah to postrádá. V čem je tedy problém?

Arcibiskup Duka se vyjádřil, cituji: "Církev nikdy žádný majetek nevlastnila. Vlastnily jej farnosti, nadace, kláštery. Pokud se mluví o vyrovnání či restituci, nelze o ní hovořit jako o navracení majetku církvím," uvedl Duka na Žofíně s tím, že kritici církevních restitucí by si měli uvědomit, že nežijeme v rodovém nebo kmenovém společenství, ale ve 21. století.

Co si pod tímto stanoviskem představovat či co si o něm myslet? Především pan arcibiskup vyslovil něco, co nedává logiku. Tak vlastnila nebo nevlastnila církev majetek? O čem je tedy řeč, vede-li se žabomyší válka o to, zda restituci a vyrovnání s církvemi ano nebo ne? Komu tedy patří farnosti, kláštery, nejsou-li součástí církve? Nebo si máme myslet, že farnosti (se vším všudy) a kláštery měly jiného vlastníka než církev? Že by to byl stát? Tak to by bylo už totálně na hlavu. A co tím chtěl pan arcibiskup říci, že nelze hovořit o vyrovnání a restituci jako o navrácení majetku církvím?

Už vůbec nerozumím poznámce, že nežijeme v rodovém nebo kmenovém společenství, ale v 21. století. Tuto skutečnost snad nemusí pan arcibiskup zdůrazňovat, tu snad chápe každý dospělý člověk, ale uniká mi pointa této poznámky. Asi jsem nějaký nechápavý, nebo zaostalý, já nevím, ale vyjádření pana arcibiskupa skutečně nechápu. Jsem ateista, takže může jít o jevy nějakého vnuknutí Božího, kterého se dostalo panu arcibiskupovi, ale mně, nebo snad i jiným se nám jej už nedostalo. Proto to nemůžeme chápat. No každopádně pan arcibiskup pořádně zamíchal kartami a my, lid prostý a obyčejný, zase máme o čem přemýšlet.

Pokud to ovšem není nějaká novinářská hra. Nebo také novinářský nepodarek, tzv. paskvil, nebo hezky česky, "kachna". Problém je v tom, že obecná nejasnost podání, alespoň jak bylo novináři v Parlamentních listech uvedeno, může být matoucí jak z jedné, tak z druhé strany. Ale když už jsem článek z PL zmínil, za pozornost stojí konstatování člena Národní ekonomické rady vlády Jiřího Schwarze, který vyslovil pozoruhodná slova a sice, že díky vyrovnání s církvemi stát už nebude mít zbytečné výdaje. Pokud si však pan Schwarz myslí, že tím někoho potěší, hluboce se mýlí.Vyrovnání s církvemi to stát jednak nejen výrazně poškodí, ale nedohlednost doby, kdy celkové vyrovnání dosáhne bodu nula může způsobit totální kolaps společnosti. Ono dlouhodobě splácet několik miliard ročně, když už dnes má státní kasa manko 1,6 bilionu korun, není vůbec zanedbatelné. A co bude za čtyřicet či padesát let je dnes každému úplně jedno, protože jej zajímá, jak bude zítra, pozítří, za měsíc či za rok. Že nejsou vyhlídky růžové, je nabíledni. Nicméně, ani jeden, ani druhý jmenovaný do problematiky s církevními restitucemi a vyrovnání státu žádný nový pozitivní prvek nepřinesl. Až na ten velký otazník!

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 19.4. 2012