Paušální navýšení paušálních odměn advokátů je neospravedlnitelné

16. 4. 2012

V prvé řadě je nutno upozornit, že oponentem namítaná procentní redukce dopadá na zcela odlišné situace -- zatímco původní kritická glosa se týkala občanského soudního řízení, procentní redukce se týkají řízení trestního a některých méně častých situací v občanském soudním řízení. U nespecializovaných advokátů, provozujících generální praxi (a tedy občanské i trestní právo stejně často), jde samozřejmě z ekonomického pohledu na jejich celkový příjem o spojité nádoby -- "někde se přidá, jinde se ubere". Ale to už bychom se pohybovali v poněkud obecnější rovině a účelem mé původní glosy rozhodně nebylo řešit lukrativnost advokátní profese jako takové.

Je také třeba odlišit vyhlášku o mimosmluvní odměně (č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), se kterou operuje můj oponent, od vyhlášky o paušálních odměnách advokátů v občanském soudním řízení (č. 484/2000 Sb.), které se právě týkala původní kritická glosa. Vyhláška o mimosmluvní odměně se v občanském soudním řízení používá na zcela odlišné situace -- podpůrně, pokud se z nějakých spíše výjimečných důvodů neuplatní vyhláška o paušální odměně (§ 151 odst. o. s. ř.); nebo slouží advokátům k určení palmáre, pokud se s klientem nedohodnou výslovně na částkách jiných. Jinými slovy můj oponent jakoby řekl, že toto navýšení odměn je v pořádku, protože ve zcela jiném okruhu případů se advokáti cítí být biti. To by se ale dalo říct nejen o příjmech advokátů, ale třeba i o výdajích a jsme obloukem zpět u kompenzování navýšení daňové zátěže u jedné státem privilegované profese... Zkrátka takový argument podle mne rozhodně nevyvrací, že si zde někdo něco vybojoval navíc.

Kouzlo vyhlášky o paušální odměně, kde k navýšením došlo, spočívá v tom, že jde o částky, které povinně zpravidla zaplatí ten, kdo podlehl ve sporu protistraně, zastupované advokátem. Na jednu stranu si to svým způsobem zasloužil, když ve sporu prohrál, na druhou stranu jsou nezřídka částky nepřiměřeně vysoké s ohledem na (ne)odvedené úkony právní služby nebo s ohledem na to, že podlehnuvší strana platí náhradu pouze proto, že ji procesní předpisy považují z formálního hlediska za "viníka" zahájeného řízení. Ne vždy je tedy z morálního hlediska placení advokáta protistrany uměle nastavenou částkou bez problému a vyhláškou určené částky se rozhodně nemohou libovolně utrhnout ze řetězu a vytvářet výnosný byznys z něčeho, co má být především projevem základního lidského práva na soudní ochranu, garantovaného státem! Na paušální odměnu za zastupování má přitom ze zákona nárok pouze advokát (výjimečně ještě notář a patentový zástupce), tedy se už pohybujeme v problematice monopolu...

A mimochodem, uváděné procentní snížení mimosmluvní odměny, na které se můj oponent odvolává, bylo již tehdy omezeno pro období, končící dnem 31. 12. 2012. Pokud tedy nebude vyhláškou přijato nové snížení, odpadne i tato redukce odměn. Je otázkou, zda skutečným důvodem těchto redukcí byly povodně, nebo všeobecně pociťovaná nepřiměřenost... ale to už je věcí názoru a dobrého vkusu, důvodové zprávy byste hledali marně. V každém případě je z toho zjevné, že kritizovaným navýšením sazeb paušálních odměn není kompenzováno procentuální snížení mimosmluvní odměny, ale jde o naprosto rozdílné oblasti příjmů, které mají naprosto odlišnou legislativní formu.

Když už jsme zabředli do takových podrobností, zmíním souvislost s čerstvým nálezem Ústavního soudu. Ten podle mého názoru velmi případně učinil přítrž všem spekulacím ohledně možností soudů zvrátit nepřiměřenou výši paušálních odměn v bagatelních sporech (tzn. výše vymáhané jistiny do 10 000,- Kč, kde není přípustné odvolání), když rozhodl, že v případě formulářově jednoduchých (a hromadně generovaných) žalob, kde na jedné straně stojí spotřebitel, který má u některých typů smluv obvykle omezenou (žádnou) možnost ovlivnit jednotlivá smluvní ujednání (obchodní podmínky), jsou dány zvláštní podmínky ve smyslu ustanovení § 151 odst. 2 věta první za středníkem o. s. ř. - a tedy, že je v souladu s ústavním pořádkem použít namísto paušální odměny (vyhl. č. 484/2000 Sb.) odměnu mimosmluvní (vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), kde se honorují jednotlivé úkony právní služby zvlášť a v případě malého počtu úkonů je takto určená částka obvykle nižší, než paušální (která je v principu míněna jako odraz průměrného počtu úkonů v daném typu sporu). Ústavní nález dokonce zašel ještě dále nad rámec konkrétního sporu a s odkazem na vázanost soudců zákonem, ale nikoliv už bez dalšího i vyhláškou, formuloval doktrínu, že v těchto případech by nebylo v rozporu s ústavním pořádkem ani pokud by soud namísto advokátního tarifu určil odměnu advokáta ve stejné částce, jakou tvoří vymáhaná jistina -- pokud by se i advokátní tarif jevil k advokátovi žalobce jako nepřiměřeně štědrý. V této souvislosti tedy doufám, že mnou kritizované navýšení paušálních odměn advokátů i v typově jiných věcech časem způsobí, že se brzy ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. uplatní i zde a navýšení tak paradoxně povede k tomu, že budou advokáti soudem na odměně kráceni i v případech, kdy při zastupování rozhodně nemuseli odvést tolik práce, aby si zasloužili paušální odměnu celou. Ale k takovému výsledku je daleko a mezitím se tedy na zvýšených odměnách stihne protočit hodně peněz, neboť ústavní nález dopadá jen na velmi specifickou oblast sporů a dosavadní judikatura obecných soudů je velmi restriktivní. Doposud totiž chránila spíše zájmy advokátů, tzn. umožnila stanovení odměny dle advokátního tarifu v případě opačném, kdy advokát odvedl na případu mnohem více práce, než by odpovídalo standardizované paušální odměně...

Vytisknout