Sliby, chyby - podupaní jsou občané

16. 4. 2012 / Egon T. Lánský

Nechápu proč, díky svému vládnutí jsou sami špinaví dost a nezdá se, že by jim to vadilo. Pokud kdy věřili v nějakou rozpočtovou odpovědnost, už dávno tomu sami nevěří, a i kdyby o ni skutečně usilovali, musí chápat, že po volbách, ať už budou dříve či později, většina pseudoreforem, jimiž se ohánějí, půjde do háje s nimi a zůstane po nich, snad na dlouho, jen nepříjemný zápach a nechuť k politice. Chci jen doufat, že jejich zacházení s bezmocnými chuť občanů na svobodnou, otevřenou a ohleduplnou společnost zcela neudusí.

Pokud pak jde o onen nepravomocný rozsudek, zdá se mi, že soudce Šott se nechal unést vlastní důležitostí, když částečně posuzoval co asi neměl ( v případě obžalovaného Škárky a poškozené Kočí). Myslím, že není šťastné, když jako v tomto případě věci velkého společenského zájmu, ač třeba ne prvořadého významu, rozhoduje soud s pouze laickými přísedícími. K tomu bych zde chtěl připojit pár poznámek:

Dosud jsem si nevšiml žádné námitky proti pozoruhodnému rozhodnutí Víta Bárty, odsouzeného poslance, bývalého ministra, zakladatele a tak- nějak i majitele spolku Věci veřejné s ručením velmi omezeným, který poté, co byl shledán vinným, se rozhodl opustit svou stranu a vedení jejího poslaneckého klubu, ale podržet si poslanecký mandát. Poslanecký klub a členství ve straně jsou obojí interní záležitostí mezi odsouzeným panem Bártou a jeho partají, tedy spolkem, který založil (jistě s cílem k něčemu ho použít). Nenechá se ovšem, jak sám říká, zadupat do země (kým asi) a položit poslanecký mandát, ač to před rozsudkem, podle všeho, i podle vlastní milující manželky, sám slíbil. Přitom mandát je to jediné, co nepatří jemu ani spolku Věci veřejné, ten dostal od občanů, kteří toho, alespoň podle průzkumů veřejného mínění, zdá se, většinou litují. Snad nejsem sám, kdo si myslí, že by především poslanecký mandát měl s omluvou vrátit voličům, které svým chováním během uplynulých let naopak pořádně zašlapal do země sám, o otevřené společnosti ani nemluvě.

Poněkud mne také zarazil výrok soudce Šotta o zákazu vykonávat funkci poslance, jakoby se jednalo o řízení motocyklu. Nejsem právník a nemíním kvůli tomu studovat ústavu ČR, zdá se mi to ale absurdní. Právníci jistě věc posoudí a dozvíme se to snad nakonec z kompetentních úst. Jako neprávník se domnívám, že demokracie staví na celkem striktním oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní a tudíž že jde o situaci, v níž soudce svým rozsudkem zabrousil kam neměl.

Ze svého docela pestrého minulého života si ale vzpomínám na příklad podobný. V Dánsku, kde jsou ve zkušenostech s otevřenou společností poněkud dál než jsme u nás, v sedmdesátých letech minulého století jistý advokát, Mogens Glistrup, který se živil především tím, že úspěšně radil lidem jak neplatit daně, založil na úspěších na tomto poli stranu, jež dostala dost hlasů a tedy mandátů ve volbách. Předkládal pak pozoruhodné návrhy, například zrušit armádu i ministerstvo obrany a místo toho připojit na jeho telefonní číslo magnetofon, který by na zavolání automaticky odpovídal "Vzdáváme se". Nežertuji !

V Dánsku měli - a snad stále mají - práh pro vstup do parlamentu nižší než u nás (2%, nemýlím-li se), politických stran mají hromadu a přes podobné řádění, hlavně pak pokračování v antidaňovém poradenství, se jeho strana dostala do parlamentu i podruhé. Nakonec na pana Glistrupa našli cosi, za co ho obžalovali, tím ho dostali z parlamentu a odsoudili do vězení. I tam ale zůstal předsedou parlamentní strany, tu z vězení řídil, vedl porady a byl celkem populární až do dalších voleb, kdy se jeho strana do parlamentu nedostala a posléze se rozpadla.

Pan Bárta nám hrozí, že přejde do protiútoku, zůstane v politice a bude kandidovat na hejtmana v Plzni. Já doufám, že budeme mít kliku my všichni a plzenští zvlášť a co nevidět se zbavíme pana Bárty i s jeho partou.

Vytisknout