Fandím ženě, která měla odvahu postavit se proti Janouškovi

26. 3. 2012 / Boris Cvek

V nedělních Otázkách V. Moravce zmínili Erik Best a František Bublan možnost, že únik nahrávek telefonátů Janouška a Béma může být varováním ze strany Víta Bárty a ABL, že pokud Bárta bude odsouzen, dojde k dalším únikům, které mohou kompromitovat dosud vlivné politiky (jako je třeba Petra Bendla).

Líbilo se mi, že oba měli odvahu nenechat se unést na laciné vlně odporu k Janouškovi, ale hovořili o fungování české politiky jako takovém.

Dokonce padla úvaha i o tom, že obrat prezidenta Klause k Věcem veřejným, které původně prý neměl rád, může být dána vydíracím potenciálem firmy ABL.

Měli bychom tu pak jakousi "demokracii", v níž téměř všichni slouží nekalým ekonomickým zájmům, vzájemně se vydírají a vycházejí z toho, že policie a justice se dají přes tyhle páky ovlivňovat.

V případě Janouška, který najel opilý do ženy a těžce ji zranil, a pak ještě utíkal před policisty, ale byl propuštěn na svobodu bez obvinění, se podezření na služebnost policie "vyšším zájmům" zdá dosti nutkavé.

Nicméně pro charakterizaci české společnosti se mi zdá výmluvné, že právě žena, Češka vietnamského původu, se nedala a postavila se tomu, kdo ji ublížil, aniž zjevně počítala s tím, čeho takový bílý muž z vyšších vrstev je schopen, totiž najet na ni bezbrannou autem.

Ono když se člověk v Česku do těch vyšších vrstev dostává zejména přes zneužívání veřejných peněz a veřejné moci, nelze se divit, co za lidi tam máme.

Jenže "obyčejný lid" těch "bílých a slušných" se bude raději hněvat na Romy, kteří od společnosti ani nedostali šanci získat základní vzdělání, než na ty nahoře, kteří ho neomaleně okrádají o desítky miliard a zotročují pod falešnou iluzi fungování práva a spravedlnosti.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.3. 2012