Týcův čin není umění

20. 3. 2012 / Boris Cvek

Musím se přidat k Janu Paulovi, který ironizuje "umění" v podání pana Týce. Já jsem byl přímo šokován, když jsem slyšel v médiích, že manipulace se semafory, de facto prázdný vandalismus, je prý umění.

Oproti tomu čin Romana Smetany je společensky užitečný, i když také naprosto nejde o umění. Nestačí, že se pan Týc sám považuje za "umělce", oni to o něm ještě říkají i "odborníci na umění".

Chcete být mecenášem umění? Běžte a zaplaťte někomu, ať něco zdemoluje. Může to být negramotný člověk, který nikdy neslyšel slovo "umění".

Tato podivuhodná, "nová" koncepce umění musí samozřejmě vést k tomu, že lidé, kteří nejsou zahrnuti do skupinek parazitujících na dožívajícím významu slova "umění", ztratí o "umění" zcela zájem.

Umění se nestane elitářskou záležitostí, protože to, co udělal pan Týc, dokáže každý blbec, to není nic výsostného jako třeba schopnost napsat sonetový věnec.

Umění jako cesta vnitřní kultivace a rozvoje osobnosti tím končí, končí tím i smysl starého umění -- zrušme filharmonie a obrazárny, vyhoďme Balzaky a Homéry z oken, protože pokud říkáme "umění" tomu, co dělá pan Týc, tak už nikdy neporozumíme tomu, co to umění bylo a proč bylo pro naši civilizaci i pro jiné civilizace tak zásadní.

Rád bych zdůraznil, že avantgarda a moderní umění včetně beat generation chápe a chápalo sebe sama jako pokračování ve vysokých ambicích starého umění, pouze jinými prostředky a v kontextu nové doby. Pro připomínku mého a Paulova pojetí umění, dávám odkaz na náš "manifest", uveřejněný v Britských listech koncem roku 2010.

Umění a kultura by se měly vrátit z labyrintu světa do ráje srdce

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 20.3. 2012