■ ■ ■

20. 3. 2012 / Petr Štengl

Zavřu okna.
Zatáhnu žaluzie
a řeknu zcela zřetelně a nahlas:
"Náš prezident je sebestředné hovado."
Nic.
Ticho.
Přidám tedy:
"Náš prezident je zmrd."
Opět nic.
Opustím byt a vyjdu na ulici. Všude je plno lidí.
Zastavím se a zcela zřetelně a nahlas řeknu:
"Náš prezident je sebestředné hovado
(a pro jistotu hned dodávám) a zmrd."
Zaznamenám několik zvídavých pohledů, pár náznaků úsměvu,
několik zamračení. Jinak nic.
Před sebou spatřím dva uniformované příslušníky policie.
"Náš prezident je sebestředné hovado a zmrd!" vyhrknu na ně.
"Pane, nechte toho a běžte se domů vyspat" doporučí mi laskavě jeden z nich.
Dorazím domů, vytáhnu žaluzie, otevřu okna a pomyslím si:
"Ten náš prezident je vlastně docela fajn chlap"

Vytisknout