Occupy Olomouc: Stovky lidí se sešly na demonstraci

20. 3. 2012 / Milan Kohout

Don Quijote prohlašoval, že je potřeba se vrhat do bitev, o kterých se předem domníváte, že jsou prohrané. On totiž věděl, že se takové bitvy v konečných důsledcích vyhrávají.

15. března se ukázalo, že po mrazivých dnech snad zase přichází jarní vánek, který roztočí lopatky větrných mlýnů.

Jen si osobně myslím, že jsme si ještě neuvědomili, že se v dnešní době musí přijít s novou a předtím nikdy nepoužívanou taktikou občanské neposlušnosti vedoucí k vytvoření základny pro nově pojatý společenský systém. A nesnažit se používat stále stejné nástroje, které nás zase zavedou do náruče establišmentu, proti kterému rebelujeme (jednu z inspirací vidím v Jirousově filosofii druhé kultury, ve které varoval před tím, abychom se bojem proti establišmentu sami tím samým establišmentem nestali).

Lidé, kteří začali okupovat Wall Street, instinktivně věděli, že jakákoliv participace rebelů na systému, proti kterému rebelují, nevyhnutelně vede k utvrzení a naopak hlubšímu navázání se na daný nefunkční systém. A tím se celý kruh jen opakuje a lidé zase skončí u různých zastupitelských demokracií a volebních uren dobře kontrolovaných vládnoucím establišmnetem.

Včera opět znělo z davu, že je potřeba nějakého nového vůdce a jasně definovaných požadavků, včetně zorganizování pochodu na hlavní město. To je ale právě onen neustále se opakující vzor, který v relaci s dnešními novými společesnkými médi už nefunguje. Naopak by se mělo začít s co nejvíce lokalizovanou občanskou neposlušností bez "velkých centrálních vůdců", která lépe vystihuje nově nastavenou filosofii "webových" společenských vztahů. Ale velmi nadějné bylo, že se nakonec dav po počátečním nepochopení domluvil na diskuzním kruhu a začal chápat, že každý je v té chvíli vůdcem i následovníkem.

Ale samozřejmě ještě budeme muset napadnout řadu větrných mlýnů, než dojdeme k myšlenkové transformaci.

Vytisknout