Proč bych se já, občan, měl angažovat

24. 2. 2012

Jde o to, že tak jako nám díky "úžasným" reformám současné vlády roste počet nespokojených občanů, tak nám v zemi přibývá i počet různých opozičních iniciativ. Téměř každá z nich předkládá nespokojeným lidem svoji konkrétní výzvu, aby se aktivizovali, sjednotili (nejlépe pod jejím praporkem) a společně se začali proti zvůli současného systému bránit. Mnoho klíčových osobností těchto skupin je však přes všechnu svoji snahu a dobré úmysly konfrontováno s nezájmem občanů.

Proč tomu tak je?

• 1. Mnoho občanů totiž sleduje pouze oficiální média a tak o těchto výzvách vůbec neví anebo má o nich zkreslenou představu.
• 2. Mnoho našich spoluobčanů po jistých zkušenostech už nikomu nevěří.
• 3. Mnoha našim spoluobčanům se současný stav docela líbí.

Určitě zde bude důvodů více, ale už je přede mnou dobře rozebrali jiní (příkl. článek pana Marka Řezanky na BL). Já bych chtěl vypíchnout ještě jeden důvod, který se mi osobně jeví jako klíčový. Mám prostě pocit, že současné skupiny aktivistů pracují podle někým nastaveného vzorce, stále stejným a málo efektivním způsobem.

Jakoby si aktivní občané, lidé, kteří už prohlédli trapnou hru na politické strany a manipulaci s naším vědomím prostřednictvím médií, ještě zcela neuvědomili svoji vlastní roli v nastávajícím nutném obrodném procesu. Tito lidé, kteří se do určité míry probudili, a kteří mají schopnost probouzet a ukazovat i ostatním cestu z naší slepé uličky, jsou manipulováni a patrně ovládání víc, než si jsou ochotni připustit. Soudím tak například podle toho, že zakládají množství občanských sdružení, politických hnutí, vydávají různá prohlášení, výzvy nebo provolání k národu, a skoro všichni očekávají, že se pod jejich konkrétní vlajkou začnou sjednocovat i všechny ostatní nespokojené iniciativy. Nakonec tomu dají korunu tím, že uvedou jeden centrální účet, na který jim mají lidé posílat příspěvky. Upřímně řečeno, nejen, že k takovým postupům nenacházím důvěru, ale už mne i docela unavují. Je to totiž pořád dokola stejná písnička. A pak se tyto iniciativy diví, že se k nim nikdo nepřidává a že je řadoví občané nepodporují.

Otázka je, proč by vlastně měli? Copak těch politických a stranických frašek viděli málo? Copak není jasné, že se jedná téměř vždy o hru na principu pyramidy? Když lidé vidí, jak žalostně málo možností k řízení svých stran mají jejich řadoví členové? Když už se lidé musí dívat na to, jak si lídři kterékoliv strany, hnutí nebo sdružení vždycky urvou tu největší část moci a peněz pro sebe? Myslíte si, že budou podporovat něco třeba nového, jinak zabaleného, ale vlastně stejného pořád znovu a znovu? Všechny předvolební sliby a přísahy voličům i spolustraníkům nechávají tito lídři v předpokojích, za kterými uzavírají své koaliční dohody. Oni sami se přece vždycky vyhnou odpovědnosti jak k voličům, tak i straně nebo hnutí ze kterého vyšli, pokud dostanou lepší nabídku. A tito lidé to budou dělat tak dlouho, dokud je naivní lidé budou podporovat. A nejhorší je, že další a další vznikající iniciativy to chtějí dělat stejným způsobem.

Jenže už se píše se rok 2012 a nastává čas velkých změn. Přicházejí změny lidského myšlení, cítění i změny lidských motivů. Budou muset přijít i změny principů a postupů. Po staru už to prostě dělat nepůjde. Věřím, že prostě přichází doba, kdy těch starých otřepaných her už lidé budou mít plné zuby.

Proto, dokud jim budou třeba i nové a nové politické stany, hnutí nebo iniciativy předkládat stále stejnou pyramidu s vertikální strukturou moci, rozumní lidé je podporovat nebudou. Vždyť na principu této pyramidy funguje náš současný, nefunkční model parlamentní demokracie. Lidé už vědí, že vytloukat klín klínem je nesmysl. Děláme to už více než dvacet let a k ničemu dobrému to nevedlo. A ti, kteří to dělají daleko déle než my (tzv. vyspělé západní země), na tom nejsou o nic lépe.

Pokud chce některá iniciativa získat podporu ostatních aktivistů a široké veřejnosti, bude muset nabídnout jinou strukturu moci už při zrodu nového hnutí. Současní lidé už mají dost informací i zkušeností, aby se neangažovali v něčem, nad čím nebudou mít téměř žádnou kontrolu.

Možná, že jsme daleko chladnější, vypočítavější a obezřetnější než dříve, ale asi právě toto nás mělo minulých dvacet let naučit. Už jsme slyšelI tolik řečí o tom co je a není demokratické, o absolutní nezbytnosti (nás ožebračujících) reforem, že už dalším proslovům a slibům nevěříme. Můžou nás strašit hroznou budoucností, brnkat na národní uvědomění, vlastenectví, na lepší zítřky... na co chtějí. Nám už je to jedno.

Dokud nevznikne občanská iniciativa zdola, která přizve spoluobčany nejen k podpoře a spolupráci, ale i k samotné moci, tak se můžou s takovými iniciativami vycpat.

Pokud lidem nenabídnou horizontální strukturu moci, to znamená principy přímé demokracie a decentralizace už při vzniku tohoto hnutí, těžko je rozumnější lidé budou podporovat. Lidé už totiž vědomě či podvědomě chápou, že jakékoliv hnutí, které bychom nechali vyrůst na principu pyramidy, způsobí, že nám bude opět vládnout pouze její špička, i kdyby její původní úmysly byly čisté.

Tento režim nám tvrdí, že to nejde řešit jinak než prostřednictvím parlamentu. Mnozí už víme, že je to lež. Vidíme přeci, jak pracují standardní politické strany nebo politická hnutí. Vedení každého takového subjektu si nejdříve ze všeho ošetřuje své mocenské postavení ve straně. Někdy vytváří i stínovou vládu, ale jak vidíme, jenom zřídka z opravdových odborníků. Ze všeho nejdůležitější je loajalita dotyčného k nejvyššímu představiteli strany nebo hnutí. Když se takový kádr dostane do vlády, opět je řízen především zájmy své strany (pardon), zájmy lídrů jeho strany, jejich kmotry a koaličními dohodami. Jak potom vypadá kvalita jeho práce můžeme vidět na současných reformách.

Máme tedy dost zkušeností, abychom už neopakovali stále tutéž chybu. V současné době už totiž víme, že existují nástroje, aby si lidé velmi jednoduchým a levným způsobem vládli sami. A také už víme, že je nesmyslné čekat na souhlas politiků s takovouto reformou správy naší země. K čemu by pak byli oni?

Asi bychom měli většinu našich dosavadních "vědomostí" o tom, jak zakládat podobná sjednocující hnutí, opustit a nahradit je zdravým selským rozumem. A zdravý rozum nám myslím říká, že sjednotit se mohou jen lidé se stejným nebo podobným motivem. Ano, chceme se mít lépe, chceme mít pro sebe a své děti lepší budoucnost než nám chystají "oni". Jenže mnoho z nás už pochopilo, že toho nesmíme chtít dosáhnut na cizí úkor. A mnoho z nás také nemíní připustit, aby kdokoliv jiný chtěl něčeho takového dosáhnout na náš úkor.

Pokud máme takový sjednocující motiv, nebudeme se sjednocovat na principech, které vedou k úplně jiným cílům. Už víme, že pokud se všichni chceme mít lépe, budeme k tomu muset taky nějakým způsobem všichni přispět. Ale na rozdíl od minulých dob už chceme mít tento proces pod kontrolou. Prostě se chceme na řízení svých iniciativ, projektů, svých životů podílet.

Příště bych se pokusil nastínit konkrétní představu o aplikaci principů přímé demokracie a decentralizace už při zrodu sjednoceného hnutí.

Vytisknout