Kde hledat příčiny propadů na důchodovém účtu?

22. 2. 2012 / Miroslav Opálka

Většinou se dozvídáme o tom, že nás nějak předčasně zasáhla nepříznivá demografická změna, a proto je nutné přitvrdit reformy v důchodovém systému ČR. Podíváme-li se však na příčiny záporného salda na důchodovém účtu v posledních letech, pravda je úplně někde jinde. Demografické změny nás teprve čekají, a jak se s nimi vyrovnáme, záleží na politických rozhodnutích. Důchodové pojištění se však stalo pro pravicové vlády cílem útoků, ve snaze o jeho oslabení a znevěrohodnění.

Nesystémovou konstrukcí a novými postupnými legislativními kroky je snižována jeho příjmová stránka. Jde především - na rozdíl od všeobecného zdravotního pojištění - o neplacení státu za náhradní doby pojištění (nezaměstnanost, rodičovská dovolená aj.), o zavádění různých slev na pojistném, o osvobození řady příjmů občanů od pojistného (nekolidující zaměstnání, příjmy z pronájmu sloužící k obživě apod.). Dále jde o nevýběr pojistného z důvodu nečinnosti státu (60 mld. Kč nedobytných pohledávek), o strukturální deficit vytvářený každoročně v pojištění na ministerstvu obrany (2 mld. Kč), o nízké odvody OSVČ u cca 1 miliónu osob (švarcsystém, vysoké paušály, odvody jen z 50 % tzv. optimalizovaného zisku).

Ve srovnání se zahraničím je v ČR pojistné sice vyšší, ale je vybíráno z nízkých mezd a platů. A v neposlední řadě je u nás také značný podíl černé a šedé ekonomiky, která není zatížena daněmi ani pojistným. Jistě by bylo možné zrušit zatížení důchodového účtu o tzv. administraci (cca 8 mld. Kč), neboť žádná jiná činnost státu pro občany není takto zpoplatněna a hradí se z daní. Do konečné bilance se rovněž promítají platby záloh poště v prosinci na leden (kolem 9 mld. Kč) atp.

Jednou z rozhodujících příčin výpadku je v posledním období také zavedení stropů na odvody pro bohaté. Zde ani nejde výpadek přesněji odhadnout, jelikož členění měsíčních příjmů fyzických osob statisticky končí hranici 100 tisíc a výše. Odhady uvádějí 15 až 20 mld. Kč. Největším problémem se však stalo nadměrné přenášení nákladů nezaměstnanosti na důchodové pojištění. Stát sice pomocí předčasných důchodů řeší snižování nezaměstnanosti a výplaty sociálních dávek, ale do státního důchodového systému nechce za toto řešení nic platit.

Nejlépe je to uvést na faktech. Jestliže v roce 2010 odešlo do předčasného důchodu 34 342 občanů, pak v roce 2011 to bylo 86 146, k čemuž přispělo i vládou prosazené vypořádání se s nálezem Ústavního soudu ČR formou snižování solidarity. Jen tito důchodci vytvoří v roce 2012 (počítáme-li ztrátu příjmů z průměrné mzdy 24 tisíc a zvýšené výdaje pobíráním průměrného důchodu ve výši 10 tisíc Kč) deficit na důchodovém účtu cca 17 mld. Kč. Ale celkový počet vyplácených předčasných důchodů je už 501 789! To je více než 21 % z celkového počtu 2 340 147 starobních důchodců.

Tady je ona zamlčovaná příčina deficitu. Stát přece musí tlumit dopady krize, jako je vysoká nezaměstnanost, řešená v bezvýchodné situaci občana formou předčasného trvale kráceného starobního důchodu, z jiných zdrojů a nepřenášet je na úkor solidárního důchodového pojištění. Z tohoto pohledu je úvaha ministerstva financí o zrušení či omezení valorizačních podmínek pro zbrzďování propadu výše reálných důchodů nehorázné a asociální. Doufám, že nebude takovýto krajně asociální krok ve vládě přijat. Nelze přece prosazovat své politické zájmy tak bezostyšně na úkor nejslabších a přitom dál protežovat privilegované. Je třeba využít vícezdrojového financování.

A to nás ještě letos čeká zavedení II. důchodového pilíře, který má ochudit I. státní solidární pilíř v prvopočátku odhadem o dalších 20 mld. Kč. To nevyřeší ani zrušení snížené sazby DPH. Nedostatek peněz na důchodovém účtu se léčí homeopaticky. Dalším snižováním příjmů a halasným křikem o nezbytných krocích v permanentní důchodové reformě.

Tyto kroky poslanci KSČM nepodporovali a nepodpoří. V případě rozhodnutí voličů o jiném poměru sil v Poslanecké sněmovně uděláme vše pro zrušení nespravedlivých zákonů, které nadržují finančnímu kapitálu a bohatým a poškozují solidární funkci státu a nízkopříjmové, ale i středněpříjmové skupiny spoluobčanů.

Autor je poslanec, místopředseda Výboru pro sociální politiku Parlamentu a místopředseda stínové vlády KSČM pro sociální strategii

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 22.2. 2012