Fenomén Václav Havel

21. 2. 2012 / Petr Kellner

Chtěl bych vás stručně informovat o událostech, které následovaly okolo petice proti přejmenování pražského letiště na Letiště Václava Havla, píše Petr Kellner.

Ozval se mi jeden historik, který mně poučil o tom, že skutečná a objektivní studie o osobnosti pana Václava Havla bude nejdříve možná tak za 30 let a to z důvodů různých zájmových a politických skupin, které nemají v současnosti zájem na pravdivé a objektivní analýze této osobnosti a to ještě za předpokladu, že vliv těchto skupin už nebude v budoucnu možný.

Přišla mi též odpověď na otevřený dopis panu premiérovi týkající se smyslu petice. Odpověď slušná, tak jak se patří.

Nicméně v ní nebyla zmínka, že vláda ve svém rozhodování přihlédne i k názoru skupiny lidí, kteří nesouhlasí s přejmenováním letiště.

Sdělil mi že vláda se bude tímto tématem zabývat na konci prvního čtvrtletí a tomu by měla předcházet širší veřejná a odborná diskuze o tom, který objekt ponese jméno Václava Havla. Dále Vám předložím přesné znění věty, která byla v dopise.

Je samozřejmě nepochybné, že pan prezident Havel patří mezi nejvýraznější osobnosti českého politického společenského života posledních sta let, tudíž například úvaha pojmenovat po něm letiště je jedna z možných.

Vláda má tudíž už jasno o osobnosti pana exprezidenta i bez historických analýz.

V souvislosti s výše uvedenými informacemi se neubráním, položit vám některé otázky, na které by si měl každý odpovědět sám.

  • Byla to stejná osobnost Václav Havel občan disident před rokem 1989 a občan prezident po roce 1989?
  • Přinesl nám svobodu a demokracii, nebo to byl důsledek rozpadu bipolárního světa a tak zvaného socialistického tábora, který už v okolních státech probíhal?
  • Pamatujete si po 17. listopadu 1989, proč statisíce lidí stály dva dni po sobě na Václaváku a v ulicích, aniž se cokoliv dělo?
  • Nebyla zaskočená tehdejší moc a disidenti spontánní reakcí občanů na to, co se ve světě a okolo nás děje?
  • Proč se po roce 1990, mimo hrstky disidentů okolo Václava Havla, nemluvilo více o spoustě jiných odpůrců režimu?
  • Pamatujete si, že od roku 1970 do roku 1989 byli někteří odpůrci režimu daleko tvrději trestáni, daleko větší dobu si odseděli v kriminálech a někteří zemřeli ve vězení, nebo na následky věznění?
  • Vzpomenete si na jednu skutečnou a ověřenou věc nebo zásluhu, kterou prezident pan Václav Havel pro občany udělal nebo prosadil?
  • Proč bývalí disidenti a členové Charty po smrti nenapsali společné stanovisko k osobě Václava Havla?
  • Proč současná moc za každou cenu chce glorifikovat tuto osobnost, nepřipomíná Vám to určité historické paralely?

Mohl bych Vám takhle dále předkládat otázky, jistě by jich bylo hodně.

Na závěr chci napsat jenom stručně svůj názor.

Václav Havel měl skutečně i světlé období, když hlavně v druhé polovině 90. let upozornil na tak zvanou blbou náladu ve společnosti, zejména při rudolfínském projevu koncem roku 1997, kde kritizoval styl vládnutí a zneužívání moci, myslím že tam byla i rovina osobní k určitým osobnostem té doby. Bohužel tento kritizovaný styl vládnutí i někteří protagonisté té doby zůstali a ještě více se etablovali v politickém systému.

Jeho cestování a vystupování po světě, o kterém jeho obdivovatelé rádi mluví a připisují mu veliký přinos seznámení a zviditelnění naší země.

Výsledek tohoto zviditelňováni byl asi takový, lidé v zahraničí spíše znali pana prezidenta, ale kde leží Česká republika, věděl málo kdo, na to si názor musí také každý udělat sám.

Seznámil jsem se z jeho zahraničními projevy, které byly mimo jiné plné univerzálních hodnot o lidské společnosti a lidských právech atd., což je v celku v pořádku, i když to bylo jenom na úrovni proklamací a filozofických úvah.

Bohužel byly tam také názory o elitách a jejich nezbytnosti a odpovědnosti za vedení a směřování společností.

V této souvislosti bych Vám chtěl položit ještě jednu poslední otázku:

  • Nebyly z větší míry dějiny dvacátého století selháním tehdejších politických elit a nevidíme to i v současnosti okolo nás?

Dnes mi pan Václav Havel spíše připomíná tragickou a rozporuplnou osobnost, jeho kritika minulého režimu se mu vrátila jako odraz v zrcadle k přístupu k moci a jejího zneužívání.

Pro mne je u Václava Havla jasný rozdíl mezi jeho názory, filosofií a praktickými činy.

Před rokem 1989 jsem Václavu Havlovi věřil, už v roce 1988 jsem mezi přáteli mluvil o tom že jestli to tady praskne, tak že Havel je jediná záruka skutečných změn. Natož přátelé odpovídali, my ho ani neznáme, jak můžeš někomu věřit o kom toho moc nevíš, možná Kryl by se hodil, jeho písničky aspoň všichni známe.

No, tak budou oba, jeden prezident a druhý předseda vlády, odvětil jsem.

Po létech na to vzpomínám s hořkým úsměvem nad svoji tehdejší naivitou.

Nikdo z nás nemůže překročit vlastní stín, dříve nebo později se bude muset ze svého jednání zodpovídat.

Tento náznak sebereflexe byl vidět na konci života i u pana exprezidenta V. Havla a to v jeho díle Odcházení, i když si nejsem zcela jistý jestli významově to nebyla spíše kritika než sebekritika, nebo jakési absurdní podobenství na éru Havlova vládnutí.

Dnes už jsem přesvědčen, že člověk nemá věřit nikomu, nakonec ani sám sobě - a když, tak se musí hodně kontrolovat, aby nezblbnul.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 21.2. 2012