Když dva dělají totéž, není to totéž

20. 2. 2012 / Jiří Baťa

Jestliže porovnáme osobnosti na stejné úrovni, začněme u toho prvního, tedy u Christiana Wulffa. Důvody k jeho odstoupení spočívaly v tom, že byl zapleten do korupčního skandálu spojeného s pochybnou půjčkou, a v momentě, kdy o tom měl psát bulvární tisk, činil nátlak na jeho zablokování. Wulff byl údajně také spojen s řadou výhod, které dostal zdarma a nikde je nepřiznal. Němečtí prokurátoři pod tlakem veřejnosti žádali německý parlament, aby zrušil jeho imunitu, neboť prý je dostatek důkazů o tom, že měl Wulff dlouholeté vazby na podnikatelské kruhy. Zda jsou to všechny jeho "hříchy", nelze s jistotou tvrdit, nicméně není toho ani málo, ani moc ve srovnání s jinými pochybnými činy jiného prezidenta.

Tím jiným prezidentem je Václav Klaus. Člověk, u něhož už jeho minulost je poněkud více než je zdrávo zahalena tajemstvím. Od jeho angažovanosti v totalitním režimu přes pochybnosti o získání profesorského či jiného titulu, autorství originální, ve světě nemající obdoby kuponové privatizace, postoj k praní špinavých peněz, jeho osobní faux pas s milenkami, chilským na "věčné časy" zapůjčeným perem až po humanitární milosti. Je toho málo nebo dost k tomu, aby se mohlo uvažovat o oprávněnosti požadavku na jeho odstoupení? Zvláště vezmeme-li v potaz skutečnost, že to byl on, kdo položil základ dnešnímu bezmeznému vládnutí, korupci, rozkrádání, demoralizaci politického života, současného stavu celé společnosti?

Domnívám se, že srovnávat oba představitele státu s jejich pochybeními je poněkud neadekvátní, nicméně důvody k jejich odvolání z funkce jsou jistě relevantní. Problém ovšem je, jak lze odvolání dosáhnout. Je to v přístupu kompetentních orgánů a lidí. Jestliže v případě německého prezidenta názory a kritika nejen veřejnosti dosáhly jistého stupně intenzity, začaly se touto situací zabývat justiční orgány, které ( možná i z jiných než těchto důvodů) seznaly, že je třeba konat. Je to důkaz toho, že právo a spravedlnost jsou respektovány bez ohledu na to, o jakou politickou osobnost se jedná. Jinými slovy, jde-li o zásadní nedostatky odporující pravidlům, je uplatňována zásada padni komu padni. Ne tak již v českých podmínkách. Přesto, že jsme s Německem stejně demokratický stát, je k pokleskům politiků přistupováno zcela odlišně. Bohužel nikoliv v obecný prospěch, ale prospěch hřešícího jednotlivce.

Je nemálo případů, kde zcela evidentní poklesky, a to až na úrovni trestných činů, jsou jednak bagatelizovány, ale rovněž zatajovány, tutlány,a v neposlední řadě "zametány pod koberec". Právě zde se projevuje síla (ne)demokratického pojetí ze strany mocných, kteří mnohdy i vědomě překračují nejen své pravomoci, ale i nerespektují Ústavu ČR a zákony. Což je ovšem na pováženou.

A veřejnost? Ta pro české politiky plebs, lůza, ovce, která podle nich nemá právo se do takových věcí interesovat, natož o nich rozhodovat. Jaký to hluboký omyl, dalo by se říci, ale on to není omyl, je to bohužel, fakt. Je to totiž celý jejich systém vládnutí. Protože mezi plebs, lůzu a ovčany se představitelé justice, případně policie nepočítají, mohou také o provinivších (především politicích) rozhodovat. Jak, víme sami nejlépe!

Německý případ odstoupivšího prezidenta je příkladem toho, co znamená nestrannost soudů či justice jako takové. Naši někteří politici, prezidenta nevyjímaje, si nechají na hlavě štípat dříví, ale neustoupí. Cítí se nevinni. A to přesto, že zcela objektivně a prokazatelně vinni jsou, jenže jejich postavení je takové, že jednak požívají imunity, prezident je prakticky neodvolatelný, ale také, že oni jsou ne něco, ale mnohem víc, než obyčejný občan. Navzdory tomu, že jak říká Ústava: před zákony jsme si všichni rovni. To je ovšem na papíře, skutečnost jasně dokumentuje, že tomu ani zdaleka tak není.

Iniciativa Holešovské výzvy požaduje mj. odstoupení vlády, ale rovněž i odstoupení prezidenta. K tomu jim byly předloženy jisté požadavky. Co to pro vládu, potažmo prezidenta znamená? Zcela otevřeně: NIC! Už vidím ten bohulibý, či spíše škodolibý úšklebek na tváři jak P. Nečase, tak i V. Klause. Že jsou občané nespokojeni? To není, ale opravdu není žádný důvod, abych odstoupil, slyším Klausovu odpověď na požadavky občanů. Stejně tak vidím ze široka rozesmátou tvář Nečase! Bože, jak jsou naivní, nejspíše si myslí pan premiér. Oba mají pravdu. Jsme naivní pokud si myslíme, že žijeme v demokracii, že je to jiné, lepší, než za komunistů. K tomu jen malá poznámka od člověka, který může k věci říci svůj názor. John Bok mj.řekl: "Občané jsou rukojmí politiků, kteří si dopřávají z našich daní, což je pro mě neakceptovatelné. Když se podíváte na seznam politiků, tak devadesát procent jich studovalo před listopadem a zadarmo, z mých peněz, když jsem já byl daňový poplatník, z peněz dělníků a ostatních pracujících," míní někdejší disident.

Závěrem už lze jen konstatovat, jak je v titulku uvedeno: Když dva dělají totéž (a nemusí jít jen o jednotlivce), není to totéž. Alespoň případ z Německa a jejich dnes už odstoupivší exprezident to dokazuje.

Vytisknout