Žijeme, abychom dřeli?

27. 1. 2012 / Jaromír Hořák

Povšiměte si, že Klausova rétorika o "líné a zahálčivé Evropě" je do značné míry totožná s tím, jak popisuje Michal Pullmann mentalitu normalizačního dělníka v práci Konec experimentu (Scriptorium, 2011), str. 133 a násl. Ten plebejský kult "makání" a "tvrdé práce" a strohého odmítání údajné solidarity s "lenochy" a "neschopnými". Normalizační režim nebyl s to vyzdvihnout své vlastní reálné klady oproti kapitalismu (zejména množství volného času, kultivovanější mezilidské vztahy, bez krajní komercializace všech sfér života). Stejně tak ani dnešní levice neumí zcela otevřeně říct: Ano, naší ústřední hodnotou je lidská důstojnost a kultivace lidského života - hrdě se hlásíme k tomu, že u nás v Evropě lidé "nemakají" tak jako Číňani nebo Indové ve sweatshopech.

Vytisknout