Laureát Nobelovy ceny M. el-Baradej se vzdal úmyslu stát se egyptským prezidentem

19. 1. 2012 / Miloš Kaláb

Mladí Egypťani doufali, že pan Mohamed el-Baradej ochrání jejich revoluci před egypskými generály a islamisty. Ten ale vydal šestnáctiminutové video, v němž vysvětlil, že nehodlá kandidovat v červnových volbách, protože dnes nenachází politické prostředí, v němž by mohl "sloužit cílům revoluce", která před rokem odstranila předchozího prezidenta Husního Mubaraka. K odstoupení pana el-Baradeje od kandidatury došlo několik málo dní před prvním výročím hlavních revolučních protestů.

Ve svém projevu zkritizoval pan el-Baradej sžíravým způsobem polního maršála Mohameda Tantávího, šéfa vládnoucí vojenské rady. Přirovnal Egypt k lodi, kterou řídí kapitán, jehož si cestující nevybrali a který nemá zkušenosti s řízením lodi. Kritizoval Tantávího i za to, že trvá na tom, aby se pokračovalo ve vládnutí starým způsobem jakoby nedošlo k revoluci a jakoby nebyl minulý režim odstraněn.

Političtí analytici mají ale smíšené pocity, zdali je náhlé rozhodnutí pana el-Baradeie skutečně následkem jeho upřímného gesta odporu proti tomu, jak řídí vojenská rada přechod od revoluce, nebo je spíš důstojným odchodem liberála, pro kterého není místo na politické scéně ovládané islamisty.

Pan el-Baradej je dřívějším generálním ředitelem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Vrátil se do Egypta v r. 2010 za velkého nadšení místních liberálů, kteří doufali, že se v příštích volbách stane oponentem vůči dosavadnímu prezidentovi Mubarakovi. K tomu ovšem nedošlo, protože demonstranti přinutili prezidenta Mubaraka, aby odstoupil. Byl nahrazen Nejvyšší radou ozbrojených sil v čele s polním maršálem Tantawim, který vládne pomocí dekretů.

Přestože jsou v Egyptě místa, kde má pan el-Baradej velkou podporu zejména mezi mladými revolucionáři, jeho naděje na zvolení za prezidenta jsou velice malé, protože většina obyvatel na něho hledí jakožto na cizince. Většinu svého života totiž strávil jako diplomat mimo Egypt. Během svého funkčního období získal mnoho vyznamenání pro svou snahu zajistit, aby se používala atomová energie pro mírové účely. V říjnu 2005 mu byla udělena Nobelova cena za mír a společně s ním MAAE za úsilí zabránit tomu, aby se používala atomová energie pro vojenské účely, ale s cílem, aby se používala pro mírové účely a to co možná nejšetrnějším způsobem. Pan el-Baradej věnoval odměnu na výstavbu sirotčince v Káhiře, zatímco MAAE věnovala získané peníze ke školení vědeckých pracovníků z rozvojových zemí v práci s nukleární technologií v boji s rakovinou a podvýživou.

"Odstoupil důstojně, takže mám nyní k němu úctu", řekl pan Nefesa Zakaria, egyptsko-americký právník a aktivista, a pokračoval: "Žiji v Americe 45 roků. Nevrátil bych se do Egypta, abych ohlásil, že se chci stát prezidentem".

Podle tiskové agentury McClatchy-Tribune News se jeví el-Baradejova liberální agenda jakožto nepopulární pro většinu egyptských voličů, kteří v prvních parlamentních volbách po odstranění prezidenta Mubaraka právě zvolili většinou hlasů islamisty. Strana svobody a spravedlnosti Muslimského bratrstva získala přibližně 40% křesel, následována ultrakonzervativní stranou Núr egyptských salafistů s 25% křesel.

Aktivisté spekulují, že by pan el-Baradej podpořil kandidaturu pana Abdela Monejma Abúla el-Fotúha, charismatického nejvyššího činovníka Muslimského bratrstva, který se vydává za liberálního islamistu.

Vytisknout