II. Stará cesta

18. 1. 2012 / Ondřej Hanus

BRANICKÁ (POEMA)

nikam vás nedovede, natož pak
k sobě samému, to je jen
hloupá věta, kterou si vymysleli básníci, aby
měli důvod chlastat a podvádět a naoko se
trápit, jako že to tajemství odhalí, zveršují, zveřejní

není to k přečtení, není to
k zapsání, není to k opentlení ani
k přečmárání, je to jen život, prostý
jako sponové sloveso, jako
nechvástavé přirovnání

nahoru je světlo, dolů už tma, zábradlí
nás neudrží, neseme příliš těžká
břemena minulosti, jenže
snadná pomoc při bolavé paměti:
zábradlí netřeba a zem nás unese

když mi tvůj bratr řekl o rorýsech, přišlo
mi to jako krásná metafora, bohužel už nevím
čeho, ale není pochyb o tom, že něčeho znepokojivě
povědomého, takový ten pocit, jako když uvidíš
hřbet, který znáš z domácí knihovny už od dětství

Z nejnovějšího čísla časopisu Psí víno

Vytisknout