Anketa Romano hangos: Co nejúčinnějšího by sami Romové měli podnikat proti krajní pravici?

14. 12. 2011 / Pavel Pečínka

To je opravdu velmi složitá otázka. V téhle zemi by se žádný řádný občan, bez rozdílu barvy pleti, neměl bát vyjít na ulici. Myslím, že by Romové měli víc hledat zapojení ve veřejném životě, a to nejen v neziskových organizacích.

Sami Romové a jejich organizace by měli vyvíjet větší aktivitu svěrem k veřejnosti, co se týče úsilí po zaměstnání své komunity i aktivit ve prospěch celé společnosti. Zajisté je důležitá také vzájemná spolupráce s neziskovým či podnikatelským sektorem. Financování těchto aktivit lze dohodnout v rámci obecních dotací či za pomoci sociálního fondu soudržnosti EU.

Pravicový extremismus tu byl a bude. Já bych kladl důraz na lepší spolupráci se státními orgány, Romové by se také měli víc začlenit se do českých občanských iniciativ. A také mít svoje lidi na radnici, kteří by se starali o sport či školství a radili Romům, jak se lépe začlenit mezi Čechy. Pomohlo by taky, kdyby část Romů zlepšila svůj životní styl a kdyby se ti z nás, kteří můžou jít pozitivním příkladem, snadněji dostávali do médií.

Nic víc než žít jako každý řádný občan naší země. A to s vědomím, že mimo práv máme všichni i své povinnosti.

Není výsadní úlohou Romů vystupovat proti pravicovému extremismu. To je přece úkol celé společnosti. Tvoříme občanskou společnost a my všichni jsme její rovnou součástí. Nezáleží na tom, zda se cítíme být Židy, Romy, Němci, Araby či Čechy. Spolky sdružující své členy na základě národnostního principu mají šanci udržovat kulturní zvyky, jazyk té či oné menšiny. V ostatních případech mi uplatňování národnostního principu připadá jako sebesegregace.

Nechť tedy Romové dělají to, co všichni další občané státu -- pracují a vychovávají své děti, baví se, vzdělávají a angažují podle své chuti tam, kde to považují za vhodné.

Pravicový či levicový extremismus byl, je a bude a patří k úkolům státu, aby ho držel v mezích zákona. Z dlouhodobé perspektivy nejde výlučně o záležitost resortů vnitra a spravedlnosti. Podívejme se například na Nizozemsko. Politické síly, které dodnes označujeme jako extrémní, jsou tamní demokratickou součástí parlamentu a vlády. Tím chci říct, že záleží také na současném establishmentu, zda se výsledky jeho práce projeví na radikalizaci společnosti či nikoliv.

V samotné otázce jsou dost výstižně popsané kroky, kterými by bylo možné začít ofenzívu proti pravicovým extremistům. Myslím, že všechny tyto kroky se dají použít podle daných situací.

Pokusím se popsat situaci, v níž jsem se nedávno ocitl. Možná že většině čtenářů těchto novin je známo, že pochod DSSS se uskutečnil i v našem kraji, konkrétně ve městě Rotava. Od chvíle, kdy mi bylo známo, že se pochod v Rotavě bude konat, jsem se aktivně zapojoval do vyjednávání jak s Romy, tak s většinovou společností, především však s institucemi, které nesou největší zodpovědnost vůči obyvatelstvu -- s neziskovým sektorem, městskými zastupiteli a krajským úřadem. Byl jsem neustále ve spojení s policií a vyzýval komise a výbory v Karlovarském kraji, aby zaujaly nějaké stanovisko k této situaci, abychom vyloučili jakékoli nebezpečí z této akce. Nutno podotknout, že jsem nebyl sám, kdo takto aktivně před pochodem DSSS pracoval. DSSS sice v Rotavě nepochodila, ale ve mně zůstávají špatné pocity a sám tápu, co z těchto kroků je opravdu učinné.

Narazil jsem totiž při vyjednávání se zodpovědnými orgány na to, že téměř všichni jakoby byli stoupenci této ultrapravicové strany, jen si to nemohli dovolit otevřeně přiznat. Nechápu, proč jsem si musel vždy vyslechnout, že si za tyto situace ve skutečnosti můžeme sami nebo co bychom vlastně chtěli atd.

Nejhorší na těchto jednání bylo, že kdokoli z romských aktivistů se zúčastňoval nějakých sezení, byla mu předkládana zodpovědnost za celou romskou menšinu. Tedy ve smyslu, že ta v žádném případě nesmí vyvolat nějaké potyčky. Případně byli tito aktivisté najednou bráni jako informátoři, kteří mají policii apod. upozorňovat na jednotlivce či skupiny z řad Romů, kteří by se mohli projevovat jako narušitelské jádro uvnitř romského etnika. Jednoduše nám byla předkládána společná zodpovědnost a vina. Museli jsme si vyslechnout také urážky, i když adresované jakoby ,,nepřizpůsobivým Romům".

Zajímavě vypadalo to, že pokud se takových jednání zúčastňovali jako aktivisté Neromové, tak na ně nebyl vykonáván žádný nátlak. A už vůbec se po nich nevyžadovala zodpovědnost. Naopak v takových chvílích jakoby Neromové stáli na jedné straně a Romové na druhé. Jedno setkání se uskutečnilo navíc také s panem Šimáčkem z Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády. Myslel jsem si, že tohle sezení dopadne přeci jenom jinak, ale mýlil jsem se. Krajští úředníci se spolu s městským úřadem z Rotavy sešli už ráno a až do odpoledních hodin jednali bez romského zastoupení. Pak se z Karlových Varů přesunuli do Rotavy, kam pozvali i nás, skutečné Romy. A zase se po nás chtělo, abychom fungovali jako informátoři a převzali si v době pochodu zodpovědnost "nad Romy". Dokonce jsem si od pana Šimáčka mohl vyslechnout, jak dobré má terénní pracovníky (TP) Člověk v tísni, a že má za to, že neromští TP dosahují lepší úrovně než romští TP. Nakonec zaznělo mnoho slibů, ale po pochodu nastal klid po pěšině...

A ještě jednu vzpomínku: v čele s DSSS šla starostka obce. Sice byla omlouvaná, že v tom pochodu jít musela, neboť ona byla tím nejdůležitějším garantem bezpečnosti v obci. Ovšem tedy pokud jím skutečně byla, tak proč v den pochodu nepřišla vůbec mezi Romy třeba jim jenom říci, že udělá vše pro to, aby byl klid. Ale potom...

"Cikáni do práce", to vyřvávali učitelé z Rotavy v řadách DSSS. Tak nevím, jaké kroky se měly podniknout v této konkrétní situaci. Nejlepší by samozřejmě bylo začít nový životní styl, a to u těch opravdu nepřizpůsobivých.

Obávám se, že tenhle rok jsme si jen pilotně mohli vyzkoušet, jak máme pro akce extremistů vycvičenou policii, jak jsou Romové odolní a co vydrží.

Myslím, že v příštích letech dojde k zesílení nátlaku extremistických stran a k zakládání dalších, tentokrát romských extremistických stran a skupin. V dalších fázích pak budeme dělat statistiky úmrtí a zranění při takových akcích.

Nikdo dosud nedokázal, že občanský život pravicových extremistů je příkladný. Možná bychom s pomocí médií měli zjistit, zda mezi nimi neobjevíme dost agresivních fotbalových fanoušků, s oblibou demolujících národní sportovní stadiony, na kterých se kdysi dávno dalo dokázat, co je to sport stylu fair play. Asi bychom už v řadách pravicových extremistů tyto dávné džentlmeny masarykovské éry nenašli. Jsou mezi nimi totiž většinou ti, kteří zdaleka nejsou nadšenými amatéry/fandy fotbalu, ale pouhými otroky pivního moku.

Možná bychom mezi nimi marně hledali vlastence, neboť na zkorumpovaném kolbišti neznají bratra. Heslo "Sláva vítězi, čest poraženým" je jim velkou neznámou. A zároveň jde o známku naprosté ztráty mužnosti. Tiché pohrdání současných žen možná začíná právě u ztráty smyslu pro fair play v mužském světě.

Tím vůbec neodsuzuji pravicové, konzervativní smýšlení! Naopak, myslím, že by se mělo vrátit ke kořenům, které vždy znovu ctí řád, kázeň a zákon! A zachovávají je v praxi: tedy hlídají, aby se nám Desatero nerozrostlo do Tisícera a dál (viz parlament a jeho lamenta). Nemluvě o tom, že místo vlastenců -- masarykovců pochodují pod sv. Václavem jen hitlerovci a v den státního svátku (sic!) s tím zákon země sv. Václava nic nedělá...

Na pravicové a konzervativní názory má ovšem nárok uvnitř svého etnika i národnostní menšina Romů! I zde působily a působí silné osobnosti na svědomí svého lidu -- vždyť o síle romské tradice se mluvilo nedávno. Jistě, dva národy na jednom území se prolnou asi tak snadno, jako Vlámové a Valoni na území maličké Belgie -- zkrátka, s adrenalinem. Ale jde to i ve vší slušnosti a v zájmu zachování obou kultur!

Což kdyby se tak vůdčí osobnosti české i romské dohodly, že původní ideály Občanského fóra 1989 byly současnou politickou scénou zcela vynulovány? Což kdyby vůdčí osobnosti obou národů, včetně hostujících menšin, založily OF 2012? S tím, že čeští pravicoví extremisté si místo Hitlera budou číst v Masarykovi a Čapkovi, a romští pravicoví extremisté obnoví práva svých moudrých, nepodplatitelných čivalo/vajdů? A obě pravicové strany se ujmou historické úlohy -- nastolit pořádek ve vlastních řadách? V zájmu všech občanů společné vlasti -- České republiky.

Levici zbývá oponovat, ale to dělá už dlouho! A všem dohromady už nám dávno došlo, že opona sice může být začátek. Ale taky konec. Totéž platí pro současnou "pravici"! Nečiní nic, co by levice nevěděla. O svatém Mikuláši 2011 se upsali čertu všichni dospělí v tomto státu -- vlastnímu mamonu: praví i leví.

Vychází v Romano hangos 19/2011 ZDE

Vytisknout