V ČR se domácí násilí neřeší

24. 11. 2011

Rezoluce Valného shromáždění OSN 61/143(2006) o zesílení úsilí k odstranění veškerých forem násilí páchaného na ženách, která byla přijata konsensem, znovu potvrdila všechny mezinárodní závazky států, včetně povinnosti prosazovat a chránit všechna lidská práva a základní svobody žen a dívek a jednat ve snaze zabránit násilí, stíhat je a trestat jejich pachatele a rovněž poskytovat pomoc obětem, a potvrdila, že jakékoli nedodržení této povinnosti porušuje lidská práva a základní svobody žen a dívek nebo znemožňuje jejich výkon.

K domácímu násilí dochází mezi blízkými osobami v jejich soukromí, a to ve formě fyzické, psychické, sexuální a ekonomické. Ze statistických údajů z celého světa vyplývá, že nejčastějšími oběťmi domácího násilí bývají ženy a pachateli muži. Zvyšuje se počet týraných seniorů. Děti jsou mnohdy nechtěnými svědky násilí vyskytujícího se v rodině, přičemž si tyto negativní vzorce chování v rodině odnášejí do budoucího života. Česká republika se po svém vstupu do EU přihlásila k potírání tohoto fenoménu dotýkajícího se porušování lidských práv.

Došlo k výrazným změnám v zákonodárství a v dubnu t.r. byl vládou ČR konečně schválen Národní akční plán prevence domácího násilí (NAP). Tím se Česká republika zařadila mezi řadu zemí EU, které chtějí domácí násilí aktivně potírat a kterým je jasné, že to nelze pouze změnou legislativy1.

Obecně prospěšná společnost proFem zabývající se již více než 15 let problematikou domácího násilí a násilí na ženách však vidí v realizaci záměrů NAPu a mimo něj určité nedostatky.

1) NAP byl sice vládou ČR odsouhlasen, ale současně odkázán do jednotlivých rezortů. Odsunutím problematiky domácího násilí do pozadí se jeví podřízení Rady vlády ČR pro rovné příležitosti žen a mužů, jejíž součástí je i Výboru pro prevenci domácího násilí, Ministerstvu práce a sociálních věcí namísto Úřadu vlády, a to na základě Dodatku ke koaliční smlouvě ze dne 30. června 2011. Pokud má Rada pro rovné příležitosti žen a mužů zůstat poradním orgánem vlády, jeví se toto přesunutí jako nekoncepční, nelogické až šikanózní.

2) Problémy přímo ve znění NAPu:

Vláda vyňala z konečného znění na návrh Ministerstva spravedlnosti záměr bezplatné právní pomoci osobám postiženým domácím násilím. Jedním z argumentů byly práce na nových zákonech o bezplatné právní pomoci obětem trestných činů a o obětech trestné činnosti. Oba zákony zatím nebyly schváleny v konečném znění ani Legislativní radou vlády a nelze proto zřejmě očekávat, že by mohly vstoupit v platnost v plánovaném termínu k 1.1.2013, spíše o rok později.

Do znění NAPu také nebyla zapracována jasná stanoviska k postupům v případech, že v násilném svazku žily děti. Názor neziskových společností pomáhajících osobám dotčeným domácím násilím, že násilníkům děti do rukou nepatří, není v NAPu ani v reálné (sociální, rodinné a trestně-právní) politice v ČR nikterak zohledněn.

3) Je nutné si uvědomit, že problematika domácího násilí má i svou ekonomickou stránku. V ČR nebyla dosud provedena relevantní analýza ohledně těchto ekonomických dopadů na státní rozpočet. V Rakousku byla již v roce 2006 provedena studie, na základě níž byly tyto náklady vyčísleny na 78,357.200,- EUR ročně.

proFem o.p.s. se proto zasazuje:

• za realizaci analýzy ekonomických dopadů i pro Českou republiku a nabízí vládě a ministerstvům spolupráci ve formě vlastní právě probíhající studie týkající se ekonomických dopadů domácího násilí v ČR, která je prováděna na základě grantu poskytnutého americkou neziskovou společností Vital Voices ve spolupráci se společností Avon;
• za urychlené projednání nových zákonů o obětech trestní činnosti a především o bezplatné právní pomoci, přičemž je nutné jasné a konkrétní vyčlenění a zohlednění osob dotčených domácím násilím; za výrazný a jasný postoj společnosti vůči rodičům, kteří páchali násilí na druhém rodiči a jehož byly děti někdy i po léta svědky.

Vytisknout