Mezinárodní rok chemie

7. 10. 2011 / Boris Cvek

Jedním z hlavních témat moderní chemie je chemická vazba - od jednoduché vazby kovalentní přes vazby koordinační, vodíkové až po třístředové vazby v boranech - a její vysvětlení. Základním dílem moderní chemie je proto kniha Linuse Paulinga The Nature of the Chemical Bond, vydaná poprvé v roce 1939 a citovaná dodnes.

V roce 1954 získal Pauling díky svému pojetí chemické vazby Nobelovu cenu za chemii a po celý život byl považován za jednu z největších autorit v této oblasti. Nicméně včera dostal Nobelovu cenu za chemii izraelský chemik Daniel Shechtman, jehož objev tzv. kvazikrystalů považoval Pauling (a mnoho dalších autorit) za omyl. Shechtman totiž 8. dubna 1982 pozoroval uspořádání krystalu, které popíralo definiční vymezení toho, co to je krystal.

Do objevu kvazikrystalů, o nichž jsem se učil již v době, kdy jsem skládal zkoušku z rentgenové difrakce, byl krystal definován tak, že jeho struktura obsahuje pravidelně se opakující motivy. To neplatí pro kvazikrystaly.

Ty sice mají pravidelné uspořádání a difraktuje na nich rentgenovo záření, ale v jejich struktuře nejsou opakující se motivy. Definice krystalu tedy byla změněna, aby se do ní vešly i kvazikrystaly.

Díky Shechtmanovi jsou dnes za krystaly považovány prostě všechny látky, které dávají "diskrétní (bodový) difrakční diagram". Shechtmanův příběh je velmi poučný: vidíme na něm zásadní roli vytrvalosti, ochoty jít po nevyšlapaných cestách a síly vzdorovat autoritám.

I tak osvícený a pronikavý myslitel, jakým byl Pauling, se může ukázat být příliš konzervativní a nenápaditou autoritou, jež zašlápne kolosální objev do prachu.

Linus Pauling: ZDE

Daniel Shechtman jako nositel Nobelovy ceny za chemii 2011: ZDE

Kvazikrystal ZDE

Vytisknout