Odpověď na ekonomické, finanční a politické problémy leží na dosah

17. 8. 2011

Těmi jsou zastaralé a nezdravé představy o světě, kde silnější poráží slabšího, kde cílem, měřítkem a výsledkem každého snažení je jedině hmotný prospěch, nejlépe peníze. Takový pohled nevidí nic špatného na ziskuchtivosti a lakotě, korupci a úplatcích a tak se s těmito nešvary nemůže a ani nechce vypořádat. Kam nás takový přístup přivedl, můžeme vidět všude kolem sebe. Ekonomické teorie o svobodném trhu a konkurenci vedou ke vzniku velkých korporací a zájmových skupin, které pak diktují svou vůli všem okolo. Vlády se tak stávají rukojmím ekonomických zájmových skupin, které si kupují politiky i celé politické strany.

V souladu s těmito zjednodušenými představami se hlavní starostí každé vlády stává boj o sestavení a udržení státního rozpočtu. Názory a potřeby převážné většiny obyvatel musí ustoupit zájmu největších bank a podniků. Takové vlády nehájí skutečné zájmy a potřeby všech obyvatel, ale pouze těch nejbohatších a nejvlivnějších. Zbytek lidí jim slouží jen jako zdroj příjmů do státní pokladny a hlasů ve volbách, které si musí také jednou za čas koupit, aby se udržely u moci.

Spoléhání se na trh a konkurenci, že vyřeší otázky výroby a distribuce a zajistí přitom současně svobodu a sociální spravedlnost, je stejně naivní jako si myslet, že oheň může současně pálit i chladit. Ve skutečnosti "slepé" tržní síly vždy nahrávají bohatším a silnějším a okrádají chudší a neprivilegované. Zákonitě tak vedou jen ke zvětšování sociálních rozdílů a o spravedlnosti se nedá vůbec hovořit.

Nevyhnutelně tím vzniká všeobecná a rostoucí nespokojenost převážné většiny lidí se součaným systémem a jeho směřováním. Popravdě řečeno se už vlastně o žádném směřování ani nedá mluvit, protože tento systém již pouze bojuje o vlastní přežití, na víc mu už nezbývají síly. Je smutné tomu přihlížet, ale není to zdaleka to jediné, co s tím můžeme dělat.

Každý pociťujeme současné celosvětové problémy jiným způsobem. Někdo se obává o svoje peníze, někdo o své zaměstnání, o svou budoucnost, zdraví a pokud bychom žili v hladomorem sužovaném Somálsku nebo v nepokoji zmítaném Blízkém východě, mohlo by nám jít i doslova o život. Téměř všichni lidé tohoto světa, ať už tzv. rozvinutého nebo nerozvinutého, západního nebo východního se dostávají do stavu napětí a nespokojenosti nehledě na své politické, náboženské, kulturní nebo ekonomické názory nebo postavení.

Začínají si pomalu uvědomovat, že takhle to asi dál nejde, resp. že současný vývoj vede jedině ke kolapsu.

Málokdo však dosud tuší, že všechny současné problémy mají jedinou hlavní příčinu a proto také společné řešení. Jak už mnozí pochopili, není zdravé založit veškeré lidské vztahy na materiálních hodnotách, přesněji řečeno na penězích. Komercionalizace přináší prospěch nemnohým a utrpení velké většině. Výsledkem je proto převažující nespokojenost, nestabilita a permanentní krize. Tento systém funguje na základě neustálého potlačování této nespokojnosti cestou konfrontace. Snaží se dosáhnout rovnováhy vyvoláváním protitlaku a je proto velice vratký a náchylný na krize a převraty. Bojují mezi sebou politické strany, společenské třídy, podniky i jedinci. Fatálním ekonomickým předpokladem je neustálý růst.

Snaha o neustálé narůstání a zrychlování vede však jedině k tomu, že krize a katastrofy jsou čím dál větší a rychlejší. Dosáhli jsme globální ekonomiky a on-line celosovětového obchodování a proto máme globální ekonomickou krizi, která se rychlostí světla šíří po celém světě.

Je nesmyslné spoléhat se na to, že ti, kteří tuto spoušť dopustili, nás z ní dovedou někdy vyvést. Že bankéři, finačníci a ekonomové spolu s politiky najdou zázračné finační, ekonomické a politické řešení, které "uklidní trhy" a "posílí důvěru". Již asi víme, čeho se od nich můžeme dočkat: úsporných opatření, zvyšování daní, omezování svobod...

O nic z toho valná většina lidí však nestojí a ani si to nedá líbit. Jediné, co dosud drží jejich nespokojenost na uzdě je strach a neschopnost hledat řešení jinde, než v zajetých myšlenkových stereotypech, které jsou nám stále dokola předkládány. Je třeba se tedy nejdříve myšlenkově osvobodit, než můžeme dosáhnout opravdového osvobození. Zahodit veškeré ideje koncepty a teorie, které se ukázaly neužitečné, neefektivní nebo dokonce škodlivé a hledat nové, které by stálo za to vyzkoušet a uplatnit. Není však třeba chodit zas příliš daleko.

Z historie víme, kdy nastalo období relativního klidu a prosperity a kdy lidé nadšeně podporovali to, co mohli sami vytvářet. Není v tom žádné kouzlo a není potřeba žádné velké magie nebo učenosti, aby člověk zjistil, že nejlépe se mu daří tehdy, když všichni táhnou z jeden provaz místo toho, aby se přetahovali, a že čím větší jsou mezi lidmi rozdíly v majetku a moci, tím větší je jejich vzájemná nedůvěra a odcizení.

Je jasné, že každý ke svému životu potřebuje kromě dobrých lidských vztahů také určité nezbytné materiální podmínky jako bydlení a zdravotní péči a nesmíme zapomenout ani na jídlo a vodu, položky, které pro velkou část světové populace nejsou dnes bohužel samozřejmostí. Důležitý je také přístup ke vzdělání, protože vzdělání také představuje jednu z bariér, které brání svobodnému uplatnění lidí ve společnosti. Všechny tyto věci dohromady nestojí zase tolik, aby na ně stát neměl. Když se přestnou plnit nenasytné kapsy těch, co roztáčejí světové finační investiční kasino -- finačníků a bankéřů, přestanou se utápět peníze v nesmyslných zbrojních zakázkách a zabrání se přelévání veřejných prostředků do soukromých rukou podniků, podnikatelů a politiků, zbyde rázem dost peněz pro obyčejné lidi a jejich skutečné potřeby.

Vytisknout