Dodržování lidských práv je ohroženo dokonce i v Kanadě

17. 8. 2011 / Miloš Kaláb

Tato situace se nyní dostala ke sluchu přednostky Nejvyššího soudu v Kanadě, paní Beverley McLachlinové. Prohlásila nyní, že milionům Kanaďanů - příslušníkům střední třídy - jsou základní lidská práva odpírána, protože tito občané nemají přístup ke každodenní občanské spravedlnosti pro její finanční nedostupnost. Jinými slovy si takoví občané nemohou dovolit najmout právníka, aby jim k lidským právům dopomohl. Co patří do této skupiny práv? Jedná se zejména o pořizování poslední vůle, řešení rodinných rozporů a urovnávání neshod mezi nájemníky a nájemci. Služebně nejvýše postavená soudkyně Nejvyššího soudu řekla doslova na sobotním (13. srpna 2011) výročním zasedání "Asociace kanadských právníků" v Halifaxu (Nové Skotsko): "Obyčejní občané, příslušníci dělnické třídy i střední třídy, kteří neoplývají finančními prostředky, mají různé požadavky na právnické služby. Může se jednat o problémy souvisící s jejich zraněním v případě různých nehod, přestavbou jejich domků, rodinné záležitosti, pořízení poslední vůle a podobně. Tito lidé mají pocit, že si nemohou dovolit najmout právníka nebo se bránit soudní pří nebo udělat něco potřebného, aby mohli bránit svá zákonná práva". Pokračovala, že se lidé bojí výdajů. Také se bojí průtahů. Například v případě rodinného práva se bojí, že budou zataženi do jednání, které vyostří vztahy a ohrozí zachování rodinného majetku. Soudkyně upozornila na to, že by se měla v tomto ohledu situace v Kanadě napravit. Uvedla nejnovější výsledky studií "Projektu světové spravedlnosti", což je globální iniciativa, která vyhodnocuje právní situaci v 66 zemích. Kanada je na jednom z předních míst ve skupině nazvané "Rule of Law Index", ale v podskupině 12 nejbohatších zemí Evropy a Severní Ameriky byla Kanada na 8. místě co se týká přístupu občanů k občanské spravedlnosti. Letos klesla na 9. místo - za ní jsou pouze Španělsko, Itálie a Spojené státy.

Právnička Melina Buckleyová z Vancouveru, předsedkyně výboru, který se zabývá přístupem občanů k právnickým službám, nazvala kanadské 9. místo "šokujícím". Za jednu z příčin označila provinční škrty ve financování civilních soudních případů. Například v provincích Britská Kolumbie a Nový Brunšvik, tzv. právní pomoc nabízí pouze omezenou podporu v případech rodinného práva, kdežto v jiných případech civilního práva neposkytuje téměř žádnou podporu. Paní Buckleyová podotkla, že by nebyla Kanada v žádném případě spokojena s 9. místem ze 12, kdyby se třeba jednalo o zdravotnictví a tedy nesmí být spokojena ani s takovým zařazením v případě přístupu k právnickým službám.

Podle názoru soudkyně McLachlinové by bylo nejlepším řešením zavedení právnického pojištění jako součásti běžného pojištění domácnosti. Podle jejích informací musejí mít krytí právnických výdajů pojištěnci v Evropě, zejména ve Švédsku a v Německu, jako součást svého pojištění domácnosti. Takové pojištění je extrémně neobvyklé v Kanadě s výjimkou provincie Quebek, kde podporu poskytují některé odborové organizace v průmyslu i ve veřejném sektoru v rámci členských výhod. Paní McLachlinová prohlásila, že je důležité, aby se mohli občané na začátku civilních neshod poradit s právníkem.

Paní Buckleyová navrhla jiné řešení: kanadští právníci by měli poskytovat "nebalíčkované" služby. Tedy místo toho, kdy je právník najat za vysokou částku, aby byl "po ruce" a aby zastupoval klienta od začátku až do konce soudní pře, měli by právníci nabízet určité služby za levnější peníz, například za načrtnutí civilních požadavků nebo za radu, jak postupovat během pře. To by ovšem vyžadovalo, aby provinční společnosti právníků uvolnily svoje pravidla, která určují, jak právníci zastupují svoje klienty. Paní Buckleyová upozornila, že zklamaly několikaleté snahy právníků o zlepšení přístupu ke službám, například lobbováním za vyšší příspěvky od veřejného sektoru na právnické služby nebo přesvědčováním právních firem, aby rozšířily podíl své bezplatné pomoci. Její závěr vyzněl v tom smyslu, že se v tomto ohledu propadá Kanada do minulosti.

Na zasedání v Halifaxu přidala nejvyšší soudkyně McLachlinová svůj hlas k názoru shromážděných právníků, kteří odsoudili názory ministra pro přistěhovalectví pana Jasona Kenneyho. Ten vyprovokoval bouři nevole začátkem letošního roku, když se vyjádřil pro omezení nezávislosti soudců. Paní McLachlinová pochválila právníky za to, že protestovali proti názorům ministra, když si stěžoval na to, že se soudci federálního soudu neřídili línií vlády ministerského předsedy Stephena Harpera v oboru přistěhovalecké politiky. Ve svém protestu upozornili právníci ministra, že musí mít veřejnost důvěru v nezávislé rozhodování soudců bez ohledu na to, kdo je u vlády a jaké má názory.

Ministr Kenney pronesl v únoru projev na Univerzitě západního Ontária, v němž si stěžoval na to, že soudci federálního soudu, kteří předsedali přistěhovaleckým případům, neposkytovali vládě dostatečnou podporu při vyhosťování přistěhovalců s kriminální minulostí a jiných "nežádoucích" přistěhovalců. Za tyto názory ho odsoudila jak celá asociace tak i prezident asociace pan Rod Snow. Paní McLachlinová zdůraznila, že žijeme ve společnosti oddané moci zákonů s důvěrou, že právní systém bude zákony dodržovat. Důvěra všech stran v nestrannost soudu vede k tomu, že občané přijímají soudní rozhodnutí s uspokojením. Dodala: "Občané musí mít důvěru, že soudci rozhodují bez ohledu na to, kdo stojí u soudu proti těm občanům a že soudci nepodlehnou nátlaku, i když přichází od člena vlády".

Zasedání "Asociace kanadských právníků" v Halifaxu oslovil následující den generální guvernér (zástupce "Kanadské královny se sídlem v Londýně") pan David Johnson. Před svým jmenováním generálním guvernérem byl děkanem Univerzity západního Ontária. Není obvyklé, aby se generální guvernér vyslovoval tak rozhodně, jak to učinil pan Johnson: "Potřebujeme nový model pro profesionalismus u právníků". Odsoudil průtahy, k nimž dochází než se spory vyřeší u soudů. Potom ale rozšířil svoje výtky na adresu většiny právníků v "demokratickém světě". Obvinil je z toho, že přispívají k propadu důvěry občanů ve veřejné instituce a k následující nestabilitě v mnoha zemích Západu. Upozornil třeba na finanční zhroucení Wall Streetu v r. 2008, když se tázal, kolik právníků se podepsalo pod falešné výkazy o majetku, pohledávkách, příjmech a hodnocení situace. Kolik právníků upozornilo na střet zájmů v husté síti peněžních převodů a "kreativnívh finančních instrumentů"? Kolik právníků zůstalo mlčet, když se začalo ukazovat, že deregulace vystavila hospodářství nadměrnému tlaku, o němž musel každý přemýšlivý pozorovatel vědět, že hospodářství poškodí?

Pan Johnson se obrátil i na vysoké školy a vytknul jim, že ztrácejí styk s právníky v praxi i to, že jsou jejich přijímací zkoušky pro nové studenty odtrženy od života. Zmínil se i o tom, že je práce u právnických firem organizována takovým způsobem, že poškozuje zaměstnance, kteří mají rodiny, zejména mladé matky. Podobně jako soudkyně Nejvyššího soudu, i generální guvernér připomenul, že se musí stát právnické služby dostupnými pro všechny občany.

Po generálním guvernérovi promluvila paní Arianna Huffingtonová, americká pionýrka společenských médií a zakladatelka internetových novin "The Huffington Post". Zdůraznila tu část jeho projevu, kde sdělil, že se musí právníci změnit k lepšímu, jinak jim bude změna vnucena.

Je známo, že chyby druhých jsou vždycky mnohem nápadnější než naše vlastní. Kanadský ministr zahraničních věcí i ministerský předseda budou bezpochyby opět připomínat svým příštím hostitelům, že je nutné, aby dodržovali lidská práva a ani jim na mysl nepřijde skutečnost, že jsou ve svých funkcích jen proto, že v Kanadě není volební systém poměrného zastoupení nýbrž tzv. většinový. Ten umožňuje, aby politická strana s podporou pouhých 35% voličů měla absolutní většinu v parlamentu a nemusela brát ohled na opoziční strany. Zatím nám to žádný politický návštěvník nevytknul - ani ze země několikanásobně větší než jsme my. Ostatně je pro mnoho občanů důležitější, aby si mohli najmout právníka, aniž by museli prodat rodinný domek nebo vyhlásit bankrot, když jim jde o spravedlnost, a aby se jejich případ netáhnul u soudu dlouhé roky.

Vytisknout