Požáry jako nový fenomén života Čechů

17. 8. 2011 / Miloslav Štěrba

Ještě donedávna jsem ve Zlíně kupoval čínské boty na místě bývalého ohřívaného koupaliště z baťovských dob. Koupaliště sloužilo i v letech existence Svitu. Až nová doba ho proměnila na vietnamské tržiště. Ne nadlouho, protože zhruba před dvěma roky vyhořelo. A čpící pozůstatky tak vítají návštěvníky města, neboť se rozprostírá vedle autobusového nádraží. Proč shořelo, nevím.

V těchto dnech shořela v Krkonoších 200 let stará Petrova bouda. Nedávno se nad Zlínem rozprostřelo černé mračno požáru fabriky v Chropyni. Hoří pily, sklady, dílny, hotely, budovy všeho druhu, hoří, protože jsou dobře pojištěné. Zřejmě jsou naše pojišťovny finančně dobře zajištěné, ještě jsem nečetl, že by nějaká zkrachovala.

V dobách hospodářské krize (ale i dávno před ní tu hořelo doslova každý týden) se zřejmě musíme smířit s realitou požáru jako projevem podnikatelských aktivit, musíme se smířit, že mimo všechny ostatní pojistné podvody (havárie aut, krádeže přepravovaného majetku -- leckdy inscenovaných za přímé spolupráce s policisty, s pracovníky pojišťoven) bude v této zemi hořet nejen v podpalovaných bytech Romů.

Zatím hořely historické památky jen výjimečně (hrad Pernštejn, Veletržní palác v Praze...), ale časem nás určitě překvapí zdejší žháři, že budeme jen koukat. Proto bych doporučil jako prevenci zrušit pojišťování všech objektů, které sloužily staletí, a nespálily je ani válečné požáry. Zejména, pokud jsou v rukou státu. Do stejné kategorie bych zařadil i pojištění všech státních a komunálních objektů, jako jsou budovy škol, divadel, galerií, muzeí, úřadů. Z jejich pojištění má profit obvykle jen pár zainteresovaných osob. A ty, občane, to všechno mimo jiné také financuješ.

Vytisknout