Karel Sýs -- básník době navzdory

12. 7. 2011 / Daniel Strož

Češi, dokud ještě nebývali jakýmisi tradiční Evropě vzdálenými a zaostávajícími "Českoňci", ale Čechoslováky, mohli se chlubit po světě svou kulturní vyspělostí. Dokonce i v poezii, literární disciplíně tak složitě do cizích jazyků přenosné, bez obtíží obstávali. Prožíval jsem ta desetiletí v zahraničí, věnoval se literatuře, a proto mohu bez uzardění potvrdit vysokou úroveň tvorby také většiny těch, kteří byli doma nazýváni "sýsovsko-žáčkovskou generací". Právě ta byla donucena hned jako první během počínající havlovsko-klausovské bordelizace státu vyklidit pole cílené primitivizaci společnosti.

Především Karel Sýs se stal popřevratovým uzurpátorům kultury hned od počátku trnem v oku. To hlavně těm, toužícím zmocnit se literárního týdeníku Kmen, jenž patřil v oněch časech pod Sýsovým vedením k tiskovinám žánrově nejkvalitnějším. Z čtivého Kmene udělali nečtivý Tvar, v jehož čele se střídali neschopní šéfredaktoři, vesměs ovšem samí překabátěnci, ještě do podzimu 1989 naplno podporující stávající režim.

Sýs však neměl být znemožněn pouze jako šéfredaktor samostatného "režimního" týdeníku, který byl původně přílohou Tvorby. Sýse se pokusili navíc vymazat z povědomí národa i jako českého básníka a jediným důvodem k tomu bylo, že odmítl změnit své názory. Někteří z jeho odpůrců je ale sami už zase mění: určitá část těch nynějších nakladatelů, zaslouživších se v minulosti o zničení básníkových knih, připravených dokonce již k expedici v tiskárnách, pláče dnes nad (ne)kulturní politikou systému, po němž předtím bažili.

To, co musel Karel Sýs v uplynulém dvacetiletí překonávat, rozhodně záviděníhodné není. Připomínám-li zástupně za mnohé z výpadů proti němu stať Zdeňka Troupa Karel Sýs -- básník?, činím tak proto, že jde s největší pravděpodobností o nejhnusnější český text, napsaný kdy o českém umělci. Podle Troupa "Sýs ani není hoden být zván básníkem, protože svou činností (rozuměj politickou příslušností -- pozn. aut.) se pro takové poslání zdiskreditoval". Takhle argumentovali a podnes občas argumentují ti, jimž je na překážku každý, kdo svým intelektem rozráží hradbu popřevratové tuposti.

Po původní popravčí četě, která měla básníka Sýse zdecimovat a navždy z literárních análů odstranit, nevzdychne dneska už ani ten pes, jak se říká ve zdejší morálně a kulturně zubožené končině. Básník Sýs době navzdory verše tvoří i překládá pilně dál, má své zanícené čtenáře a řídí čtenářsky úspěšný týdeník Obrys-Kmen. Básník Sýs rediguje spousty zajímavých knih v nakladatelství Futura. A připomeňme také, že založil a vede Unii českých spisovatelů, která nestojí před rozpadem tak jako Obec těch "zaručeně pravých"spisovatelů, ještě do nedávna se tvářících nabubřele.

Netuším, co si Karel Sýs k svým pětašedesátým narozeninám přeje. Na pozvánce k jejich oslavě stojí psáno "Věnce vítány", což mi připadá poněkud morózně. Pokud ovšem nemá Sýs na mysli věnce vuřtů, končících coby utopenci v nálevu s octem a cibulí, zapíjených pivem. K jakémukoli mrzoutství má (a to vím dozajista!) totiž skutečně daleko, stejně jako k odchodu do ústraní. -- Takže, Karle: přeju ti zdraví a další výdrž, my, lidé oddaní české literatuře, se neopouštíme!

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 12.7. 2011