Také inzerujete, jaký byt máte, nebo kdy pojedete na dovolenou?

12. 7. 2011 / Miloš Dokulil

Jen si představme ty dávné časy. Před sto a více lety. Tedy ještě třeba zrovna za Rakousko-Uherska. Tedy v době nesmělé a teprve počínající elektrifikace. Kdy třeba taky cesta na Měsíc byla nemalá fikce. Fikce hodná Julesa Vernea. Skoro ve všem byl opatrný fortel, zděděný taky tehdy ještě od prapředků, kteří stejně už dávno nežili, když by ten fortel býval měl být jimi zaštítěn. Abych náhodou hned na samém začátku tohoto textu neskončil třeba u petrolejek nebo u verneovek, hodilo by se připomenout si, jak opravdu ten čas běží...

Dokonce ještě v době nám bližší -- té v minulém století meziválečné -- se za recepty od lékaře v lékárnách neplatilo žádné výpalné 30 Kč. Zato na receptu byla vytištěna také slova, zda byla "nádobka dodána či nedodána". Což se zřejmě muselo vztahovat nikoli na nějaké prášky, nýbrž na medecínku tekutou, bez lžičky ovšem dodanou. A každý lékárník byl už tehdy kupodivu "magistr" (i když v jinak úctyhodné zkratce "PhMr"). A zase mi hrozí, že odběhnu od zamýšleného tématu dál, než je stylisticky únosné. Protože bych zde přece měl také uvést, že jiní magistři než ti lékárničtí ještě dĺouho do málem konce 20. století u nás neexistovali a takový titul nebyl "z dovozu" či z nějaké málo proslulé vísky. Leda předtím a s nemálo odlišnými parametry. A to už kdysi, třeba za Mistra Jana Husa. Ovšem tak daleko nastavovat počátek pokroku tentokrát přece jen nutně nemusíme. Naštěstí!

Čili: abych se adresně vrátil do té určitě nepředstavitelné minulosti. Pár lidí tyto dny objevilo místo výrazu "dřívější" také výraz "dřevní". Takže -- mediálně neotřele a inovačně svěže -- v té "dřevní" minulosti skoro všechno se činilo v malém, a spíše řemeslně, ne-li přímo v individuální malovýrobě, s případnou donáškou do domu. Před Baťou nebyl žádný luxus, že kdekdo měl samozřejmě boty individuálně na míru. A čerstvé pečivo či chleba byly kdykoli v malé pekárničce za rohem, speciálně pro pár desítek spotřebitelů napečené (taky málem na míru)... Aha, a taky zlodějna měla svou individuální specializaci. Člověk musel být specializovaný, aby aspoň trochu uspěl. Mělo to sice taky svůj nemalý rub; v tom sice, že každý kasař nebo bytař měl svůj "rukopis". Ne-li jakousi možná na druhé straně i "ochrannou známku". Jak se to vezme. Protože pokud v obvodu působnosti dané kriminálky došlo třeba k vloupání, to mělo své znaky, které pak toho, kdo v tom neměl prsty, automaticky zbavovaly podezření. Stačí začíst se do Čapkových povídek z obou kapes, aby bylo hned vidno, že i být kasařem nebo bytařem byla v oněch "dřevních" časech profese s nemalým individuálním fortelem a tomu odpovídajícím neotřele osobním nasazením.

A konečně jsme "u věci". Třeba takový bytař ještě před nějakými sedmdesáti lety se měl co ohánět, než si vůbec vytypoval byt, který by ve vhodný čas mohl navštívit. Někteří takoví lupiči (skoro se rozpakuji to slovo "lupič" vůbec použít!) ani pořádnými "bytaři" nebyli. (V tom se mnozí podobali dnešním "chatařům": jen se stávali dočasnými strávníky, a ani na noc se nezdrželi, aby přespali v lepších lůžkovinách.) Takový skutečný bytař z těch dřívějších časů si musel někdy nemálo pracně zjistit, co vůbec by se dalo příhodně zpeněžit ve vyhlédnutém bytě či domě. Musel nejdřív navázat známost se služkou či chůvou v takové domácnosti, což byly skoro do dnešních dnů málem na půl století pohádkové postavy, takže se to těžko vysvětluje a chápe. A odbyt také hned nemusel být zajištěný. Ne všechno bylo možné obratem ruky příhodně "střelit"...

Nu a neodbíhejme! Podívejme se na ty rozdíly. Spíše jde o závratné zlomy času. Dnes už se nepracuje individuálně. Všechno je makroprodukce. Je organizovaná ve velkém. A dokonale, i anonymně, bez nějakého individualizovaného rukopisu.Dokonce také nemálo s využitím soudobých prostředků elektronické komunikace.

Kdekdo se totiž snaží na sebe upozornit skutečně upřímně, s nemalým pelem nevinnosti. Tím že máme třeba Facebook, a jeho prostřednictvím málem půl světa "přátel", přece musíme FŠEM, když ta chvíle přijde, sdělit, že třeba máme nový supertelevizor přes půl stěny, nový automobil aspoň za milion, ne-li jinou pozoruhodnost. A aby nebylo mýlky, přidáme fotku té jedinečnosti. Nu a jde-li o interiér, bude tam třeba také na snímku nepřehlédnutelná skříňka s nějakými exotickými předměty.

Ne-li další slibné zařízení pokoje, naznačující, že daný byt asi skrývá toho nemálo víc, než by se u vchodu do sluje pokladů ukázalo. A bytařská specializovaná superorganizace má najednou typ úplně zdarma. Stačí jen šikovně se napojit jako další přítel, ať už s obdivnými komentáři, anebo i dílčími dotazy -- s nutkavým podtextem -- co že to vlastně je zač, třeba tam to hned vedle, co je v tom koutě zprava na snímku č. 3; a podobně. A kdepak vůbec je ta čtvrť, co má tak krásně situovaná okna do zahrady? (Pokud nejde o les, který bytaři samoobslužně už od oka znají.) A jsou také časy, kdy se jezdí na dovolenou; takže s některými dotazy či kontakty můžeme mít strpení. Protože pak bychom mohli celou operaci provést v naprosté pohodě, v čase naplánovaném majitelem objektu. Majitel domu či bytu vyhlásí, kam že to jedinečně a na jak pak dlouho vyrazí do světa. A až je vzduch čistý, lze přistavit i stěhovací vůz a objekt od veškerého vnitřního zařízení, včetně toho, co je ve skříních a na stěnách, "vybílit"; někdy i za přispění nic netušících sousedů. --- Na nižší úrovni lze jako přípravný projekt sebezáhuby udělat skoro totéž rozmanitými dalšími elektronickými zdroji informace, včetně mailů či esemeskových zpráv blíže osobně neznámým adresátům. S prodejem či odbytem takto následně odcizeného majetku také dnes nejsou žádné velké problémy. Na všechno dnes máme specializované velkosítě. --- A abych nezapomněl! Pokud jsem ještě neříkal, že bydlím na Římské 5, v Olomouci, však teď už to víte přesně, tak po té mé dovolené v Chorvatsku, kam vyjíždím už zítra, a budu tam tři krásné týdny, ano, po té mé dovolené se opravdu zastavte aspoň na víkend!

Ani ta naše kartářka nemusí moc míchat karty, aby mohla již dnes vyčíst osud našeho bytu v průběhu času té zatím tolik kýžené dovolené. "Někdo zvaný" se zřejmě zastaví, ovšem až když člověk nebude doma. Tedy ne za ty tři týdny. Ale podle individuálně i rámcově nastaveného plánu. A určitě před naším návratem z té dovolené. Ten byt (či dům) následně "někdo ochotný" celý vyklidí. (Jenom "krádeží" tu pohromu pak asi nenazveme, že?) Že by se té katastrofě dalo nějak předejít, když už je málem včera na spadnutí (i v těch kartách)?

Taky ještě pojedete na dovolenou? Pošlete důvěrně svým "přátelům na dálku" data své nepřítomnosti doma? (Třeba si ještě potom vyměníme role v tom, že pozdě bycha honiti?)... A vše, co bude následovat, se skryje, ne-li ztratí v anonymitě neskutečně propletených vazeb profesionálně řízeného velkoprovozu kriminality, která se uměla včas adaptovat na potřeby informačního století. (Takže "bacha", abychom se po návratu z dovolené moc nedivili... Nemusí jít nutně o --- Římskou 5!)

Vytisknout