Česká republika pokračuje v tradici pojmenovávání ulic podle masových vrahů

4. 7. 2011 / Daniel Veselý

O barbarskému dědictví této ikony nejen české konzervativní pravice jsem obsáhleji psal při oslavách nedožitého stého výročí narození Ronalda Reagana. O vražedné Reaganově žatvě v Centrální Americe vynikajícím způsobem referuje kupříkladu investigativec-veterán Allan Nairn, jenž se vydal po stopách Reaganem podporovaných eskader smrti v Salvadoru a Guatemale a kterého málem oddělali Washingtonem podporovaní elitní zabijáci na Východním Timoru, a to v textu s příznačným titulem Reagan Was Behind "One Of The Most Intensive Campaigns Of Mass Murder In Recent History".

Je ostudou celé České republiky, že její političtí představitelé pokračují v bezpáteřné tradici pojmenovávání ulic po univerzálních zločincích. V tomto ohledu se stávající establišment opět kurážným způsobem přiblížil totalitním praktikám minulého režimu, a to co do obsahu, tak i formy.

Že se vyzvedává údajná Reaganova zásluha na poražení totalitních režimů ve východním bloku a uzbrojení Sovětského svazu? Americký historik William Blum k tomuto přesycenému mýtu ve své fundované publikaci Killing Hope: US Military and CIA Intervention Since World War II píše: "Bývalý velvyslanec Spojených států v Moskvě a otec "teorie zadržování komunismu" George F. Kennan tvrdil, že domněnka o tom, že by vláda Spojených států měla moc účinně ovlivnit kurz obrovského politického povstání v další velké zemi na druhé straně polokoule, je dětinská. Podle Kennana extrémní militarizace americké politiky uskutečňovaná Ronaldem Reaganem posílila v Sovětském svazu zastánce tvrdé linie, a tudíž spíše zpozdila než uspíšila významné politické změny tamtéž."

Také Clintonova "jestřábí žena" Madeleine Albrightová prohlásila, že pád komunismu je spíše "týmovou zásluhou", nikoliv počinem jedné osoby. O tom, že větší zásluhu na kolapsu beztak se rozpadajícího sovětského impéria a celého jeho východoevropského bloku nese spíš Michail Gorbačov, se navenek hovoří čím dál častěji. Těžko ale v českém intelektuálním biedermeiru čekat něco tak převratného jako dekonstrukci mýtu, z nějž vedle dalších báchorek tyje legitimita vlád polistopadové éry.

Abychom získali naturalističtější představu, s kým máme v případě Ronalda Reagana čest, za ukázku stojí i letmý popis nepatrného zlomku Reaganových brutalit z roku 1988 v Salvadoru, kde Reaganova administrativa trénovala, financovala a diplomaticky podporovala státní teror namířený proti rolníkům, odborům, katolickému disentu, levicovým aktivistům -- a civilistům obecně. Svědectví pro Associated Press: "Na jednom ranči bylo 17. ledna objeveno sedm mrtvol včetně dvou žen, jejichž trupy byly provrtané kulkami a které visely přivázané za vlasy ze stromů. Mrtvoly měly uřezané prsy a tváře potřísněné krví.(...) Mluvčí nevládního výboru pro lidská práva pod podmínkou anonymity kvůli strachu z batalionů smrti prohlásil, že tyto vraždy byly spáchány v rámci charakteristického postupu eskader smrti."

Zkusme si představit, že by v 80. letech zahájil Brežněv nebo další z kremelských starců obdobnou vyhlazovací kampaň v jakémkoliv východoevropském satelitu, tak jako Reagan ve čtyřech zemích Střední Ameriky, tedy v latinskoamerických satelitech Spojených států, vyjma Nikaragui? To je něco naprosto nemyslitelného v kontextu východní Evropy, a domnívám se, že by to mohlo vést až k jaderné konfrontaci.

Výčet podobných hrůz, jež nesou krvavý šlem podpisu arcizločince Ronalda Reagana a jemuž česká vláda vzdává hold a tímto aktem demonstruje s neurvalou servilitou svou podřízenost supervelmoci -- zcela v souladu s tradicemi totalitního establišmentu -- by zabral stohy papíru.

Vytisknout