Nechte maličkých, aneb i moje doga byla zlatíčko, než pokousala souseda.

9. 6. 2011 / Jiří Baťa

Právě jsem dočetl zpověď rodičů Tomáše Pitra a zamáčknul jsem slzu. Rodiče se vyplakali reportérovi BLESKU (6.6.2011) na rameni a snad se jim i ulevilo. Chápu, konečně veřejnosti vyjevili, jaký ten jejich Tomášek byl (a dosud je) mimořádné dítko. Zřejmě po dědečkovi, uhlobaronovi, neboť podle otce už jako malinký byl něco jako matematický genius. Otec o něm totiž vypráví, jak v době, kdy ještě ani nechodil do školy, si uměl vypočítat výhodnost prodeje ve velkém. Když jej otec jako malého chlapce posílal pro cigarety Sparty za deset korun, malý Tomáš prý prohlásil, že kdyby koupil karton (10 krabiček po 8 korunách), vydělal by na tom 20 korun! Zkrátka, hotový Einstein, matematický zázrak, ale na strojní průmyslovce měl potíže. Technika mu prý byla cizí. Zajímavé, obyčejně matematika a technika jdou ruku v ruce. On byl zřejmě výjimka.

Pozoruhodné však je, jakou nepřízní osudu přišel o maturitu. Zdroje neuvádí, kdy školu dokončil (podle matky zdárně ukončil všechny čtyři roky) a ve kterém roce prý nebyl připuštěn k maturitním zkouškám (odhadem r. 1989-90, kdy mu bylo 18-19 let). Zde se vznáší jistá pochybnost o relevantnosti těchto skutečností. Nicméně se rozhodl, že nebude maturovat, prý mu to k ničemu nebude, že chce být prodavačem. Poněkud zmatené představy, ale budiž, v takovém věku to není až zas tak nic mimořádného. Jenže místo prodavače se z něj stal záhy podnikatel a v devadesátých letech zbohatl na obchodu s rumem. Jistě ve vší počestnosti a v souladu se zákonem, jak bylo v devadesátých letech zvykem!

Jsem rodič jako oni, proto chápu, že každý rodič své dítě v případě nějakého ohrožení chrání. Jenže chránit je jedna věc, věrolomně ospravedlňovat věc druhá. Jak z reportáže vyplývá, na Tomáši Pitrovi těžko nalézt chybičku. Prý až na nepatrné a nezásadní problémy schopný, pracovitý, bezproblémový člověk, říká o něm jeho matka. Píli a schopnosti mu jistě nelze upřít, to dokazuje svými činy, bohužel činy, které jsou v rozporu se zákonem.

Pitrova kauza není zdaleka u konce, ale faktem zůstává, že byl v červnu 2006 pravomocně odsouzen za daňové delikty ve výši 51 milionů korun k pětiletému žaláři. Do vězení však nenastoupil a od června 2007 se skrýval v zahraničí. Aby toho nebylo málo, tak již 10 let čelí stíhání v souvislosti s firmou SETUZA, kde vyvedením akcií měl způsobit škodu přes 700 milionů korun.

Rodiče jsou však stoprocentně přesvědčeni o jeho nevině, i sám T. Pitr prohlašuje, že je nevinný. Pak je otázka, proč se vyhýbal nástupu výkonu trestu (prohlašoval o sobě, že ze závažných zdravotních důvodů, mj. dnes by možná byl už na svobodě) a hlavně, proč jako "nevinný", jak o sobě prohlašuje, se nevrátil do republiky? Zde by přece měl možnost se obhajovat z případného nařčení, které je mu kladeno za vinu! Ta přesvědčivost o jeho nevině, kterou mají jeho rodiče, případně příbuzní a i on sám, bude mít nejspíše nějaké vážné trhliny. Třeba právě proto měl smůlu, když jej švýcarská policie zatkla v červenci 2010 a dodnes je držen ve Švýcarsku ve vazbě.

Rodiče Tomáše Pitra věří, že to dobře dopadne. I sám Pitr očekává, že již příští rok se bude prohánět na lyžích po horách, když už to letos nestihl. Všichni jsou prostě optimisté a věří, že spravedlnost se vychýlí na jeho stranu. Věřit a neklesat na mysli je dobrá vlastnost, zda bude mít justice pochopení pro jejich víru, je věc nadmíru těžko předvídatelná. Uvidíme, jak se bude jeho kauza dál vyvíjet. Byla by škoda zatratit (!) tak "výjimečného, schopného a pilného" člověka, nemyslíte?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.6. 2011