Sloni v porcelánu I.: L. Heger

8. 6. 2011 / Ivo Patta

Již dnes je zřejmé, že pan L. Heger se díky bezhlavě prováděným škrtům dopracoval jen k iniciaci stavovských bouří lékařů. Konečným důsledkem jeho činnosti je nikoliv snižování, ale naopak zvyšování nákladů ve zdravotnictví. Jako občana mne pan ministr L. Heger nutí přijmout jen jediné možné vysvětlení jeho chování. Pan ministr se nám snad zřejmě pomátl na rozumu. Blábolí o reformách a přitom jen škrtá takovým způsobem, že zhroucení relativně velmi kvalitního a všeobecně dostupného zdravotnictví je na dohled.

Systém financování zdravotnictví má dnes kromě problému Heger obdobný problém jako důchodový systém, tj. problém gerontologický.  Problém všemi omílaný a přitom z hlediska podstaty stále téměř všemi nepochopený. Problém, který se dá přitom vyjádřit velice přesně pomocí výpočtu implicitního, tj. skrytého dluhu průběžně financovaných systémů sociálního státu, důchodového a také zdravotního. Problém, který v oblasti starobních důchodů pojmenovala a vyčíslila v Závěrečné zprávě Bezděkova komise v roce 2005. 

Jak se gerontologický problém promítá do financování zdravotnictví? V České republice je ročně vybráno na zdravotním pojištění cca 200 miliard korun. Polovina z toho se utratí na zdravotní ošetření od narození až do 60 let věku. Těch několik let v důchodu narůstají náklady na zdravotní ošetření s přibývajícími lety geometrickou řadou. Výsledkem je, že plná polovina nákladů ve zdravotnictví jde na zdravotní ošetření starší generace, tj. od dovršeného věku šedesáti let do konce života. To znamená, že na zdravotní péči pro důchodce je v Česku ročně utraceno 100 miliard korun. Právě zde, ve financování zdravotního ošetření důchodců, se nachází ten nejošidnější problém financování zdravotnictví.

Pan ministr L. Heger se snaží o stále vyšší přímou spoluúčast pacientů. V případě stomatologů to bude nepochybně již jen účast pacienta, a to stoprocentní. Jako důsledek již jen čekám, kdy dostatečně velká skupina lidí přijde s tím, že si vše stejně musí zaplatit sami, tak proč mají odvádět spolu se zaměstnavateli peníze na zdravotní pojištění, a to ještě vyšší než dosud. V tu chvíli nastane neřešitelný problém, který spočívá v tom, že stát platí za důchodce 24,3 miliard korun a přitom na ošetření pro lidi nad 60 let věku jde plná polovina z 200 miliard korun odvedených na zdravotní pojištění, tj. 100 miliard. Takže pan ministr L. Heger si skutečně zahrává s jedním ze dvou důležitých pilířů sociálního státu. Nezodpovědně si pohrává se 75 miliardovým deficitem, který sám způsobí ve financování zdravotnictví svojí bezhlavou škrtománií. Chováním, které lze bez nadsázky dnes přirovnat k tanci tlustokožce v  porcelánu. Zítra se ovšem, právě díky možnému otevření problému financování zdravotního ošetření důchodců, může pan ministr L. Heger dopracovat již k úplnému zhroucení systému financování zdravotnictví, které sám osobně způsobí.

Vytisknout