Překročení meze

8. 6. 2011

Je to tady. Dlouho jsme se pohybovali na okraji nesmírně nebezpečného srázu. Balancovali jsme malinko dopředu a zpět, a vždycky jsme se nějak udrželi; nepadali jsme. Doteď. Ale už to vypadá, že padáme do propasti. Ano, je to průšvih. Ano, jsou to mizerové, napsal Jindřich Špicner.

Už nějakou dobu se straší, že ve zdravotnictví chybějí peníze, a navíc supermoderní přístroje a dosud nevídaná farmaka jsou značně expensivní, musíme se tedy co nejvíce uskrovnit, aby bylo za co hýřit v těch nejúžasnějších a ultramoderních prostředcích léčby. S tím lze souhlasit či nesouhlasit, ale vše je stále v řádu věcí -- péče o obecné dobro nekráčí pouze jedinou cestou, kráčí však vždy k dobru.

Jenže s tím je konec. Jakýsi zubař -- snad velezubař, předseda zubařského čehosi -- nám v televizi bez ostychu sdělil, že za zubní kazy si může každý sám, a proto je nutné jejich ošetření zpoplatnit. Nikdo ho neokřikl.

Nemíním zde diskutovat jeho možná sporné tvrzení, že ten, kdo řádně pečuje o svůj chrup, je před kazy bezpečen. Ohlédnu-li se po svém blízkém okolí, vidím spoustu lidí s velmi dobrými hygienickými návyky, a každý má nějakou tu plombu. Ale o to neběží.

O co tedy běží?

VARUJ DUŠU NA DOLINĚ! Nastupuje úplně jiné zdravotnické paradigma; daleko horší až svinštější, vůči člověku nepřátelštější, nelidštější. Jde o prolomení limitu, který byl doteď tak bezpečný, že jsme o něm ani neuvažovali.

Příkladem Nového Řádu budiž obecná formulace:

Kdo si za něco může, má nápravu zaplatit, když o ni tak stojí.

Konkrétní aplikace dnes: Nečistil sis zuby, imrvére a lege artis? Tak zaplatíš za opravu zkažených zubů, protože jsi si je měl čistit víc, nebo líp!

Tahle konkrétní formulace ještě nevypadá tak zle. Ale je to zjevení zcela nového a hluboce odporného principu. Principu, který -- až se ty dveře trochu pootevřou, abychom lépe viděli, co za nimi je -- může zvrátit vše vstřícné, lidské a slušné, co v medicíně bylo a dosud stále je, do jakéhosi subtroglodytního zákona pekelné džungle. Přijmeme-li totiž bez ostychu tvrzení, že kdo si nečistí (nebo nesprávně čistí) zuby, nemá nárok na platbu léčby ze všeobecného pojištění, dostáváme se v medicině do jiného světa -- do světa hříchu a pykání za něj; jak za táty Koniáše.

Do světa, v němž si infarktosní tlouštík povinně připlácí na svůj by-pass, protože kdyby jeho předchozí život byl v souladu se zásadami správné výživy, nikdy by se mu to nestalo.

Do světa, v němž všichni kuřáci platí náklady na léčbu svých karcinomů.

Do světa, v němž lesní dělník zaplatí za amputaci rozdrcené končetiny, protože byl seznámen s pravidly bezpečnosti práce, a včas se neohlédl, i když bezesporu měl.

A také do světa, v němž si obyvatelé měst plných exhalací budou připlácet na léčbu svých respiratorních chorob -- věděli, jaké je v Karviné ovzduší, a nevystěhovali se -- no věřili byste tomu?

Dále do světa, kde léčba narkomanů zkrátka probíhat nebude, protože přece všichni narkomani si za to můžou, a léčbu nemají čím zaplatit. V tomto případě se bohužel nezískají prostředky na extrémně drahou léčbu jiných, ale aspoň se nebudou neodpovědně vyhazovat peníze.

Možná i do světa, v němž lékař záchranné služby nebude bezplatně zjišťovat, odkud nešťastník krvácí, dokud se neujistí, že dotyčný byl sražen autem při přecházení na zelenou.

A mimo jiné i do světa, v němž bude naše žití orwellovsky prošpehováváno za účelem zjištění, jestli zdravotně nezlobíme, a neztrácíme tak nárok na bezplatnou péči. Toho se budou týkat četná důkazní řízení, a žoldnéři najatí na boj proti korupci budou mít další kšeft navíc.

Pokud budou lékaři dostatečně iniciativně postupovat v těchto intencích, dospějí nepochybně brzy k závěru, že je jen zanedbatelně málo chorob i úrazů, za něž si pacient (totiž: klient) skutečně nemůže. Úměrně tomu pak mohou být upraveny podmínky poskytování bezplatné péče, samozřejmě při zachování nebo zvýšení dosavadního pojistného -- vždyť přece ve zdravotnictví chybějí peníze.

Cesta k efektivnímu a co nejširšímu uplatňování postupů vysoce náročné léčebné péče tak bude otevřena dokořán.

Vítejte, světlé zítřky.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 8.6. 2011