Usáma hrál 10 let pro Američany strašáka náhražkou za někdejší Sovětský svaz. Kdo se stane strašákem teď?

4. 5. 2011

Neokonzervativci, "novináři specializující se na terorismus" a Usáma bin Ladin sám měli všichni dobré důvody proč zkonstruovat a šířit jednoduchý mýtus o blížící se apokalypse, píše v deníku Guardian Adam Curtis.

Děsivou věcí na Usámu bin Ládinovi je skutečnost, že pomohl usmrtit po celém světě tisíce nevinných lidí. Ale také byl pro Západ pozoruhodným způsobem obrovským darem. Zjednodušil svět. Když se rozpadl r. 1989 komunismus, velký příběh, který se stal přímou součástí mentality občanů západních zemí - příběh o tom, že probíhá globální válka proti vzdálenému zlu - najednou skončil. Porozumět světu najednou začalo být daleko složitější až do doby, kdy po globální hospodářské krizi r. 1998 a hysterickém divadlu týkajícím se aféry s Monikou Lewinskou se na scéně objevil bin Ládin jako spiklenec, který zorganizoval bombové útoky proti velvyslanectvím ve východní Africe.

Adam Curtis je slavný britský televizní dokumentarista. Jeho klasický seriál The Power of Nightmares (Síla nočních můr), v němž autor argumentuje, že hrozba islámského terorismu je fantazie, velmi podobná fantaziím amerického neokonzervatismu, se vysílal v roce 2004. Český překlad těchto filmů je ZDE

Prezident Clinton se této příležitosti okamžitě chopil. Odpálil rakety s plochou dráhou letu, které se netrefily, a všichni začali obviňovat Clintona, že zneužívá bin Ládina k tomu, aby odvrátil pozornost od aféry Lewinská. Ale když se podíváte na televizní reportáže z toho dne ve Washingtonu, uvidíte ještě něco jiného: nejasný tvar starého příběhu se pomalu znovu zformoval, jako když se ztroskotaná loď postupně vynoří z moře.

Bin Ládin a jeho ideologický učitel Ajman al-Zavahrí hovořili o "blízkém nepříteli" a "vzdáleném nepříteli". Avšak od roku 2001 se oba stali "vzdálenými nepřáteli" Ameriky. Neokonzervativní politikové, kteří okusili skutečné moci za prezidenta Reagana během studené války, převzali několik málo známých faktů o bin Ládinovi a o Zavahrím a včlenili je do šablony, kterou znali tak dobře: znovu vytvořili zlovolného nepřítele se tajnými buňkami a "chapadly" po celém světě, jehož jediným cílem bylo zničit západní civilizaci.

Al-Kájda se stala novým Sovětským svazem a v rámci tohoto procesu se stal bin Ládin démonickou, děsivě mocnou postavou, hrozivě se skrývající v jeskyni, zatímco řídil síť al-Kájdy po celém světě. Tímto způsobem byl význam tohoto závažného, ale zvládnutelného teroristy drasticky přehnán.

Novináři, mnohým z nichž se také stýskalo po jednoduchosti doby za komunismu, se tohoto obrazu okamžitě chopili: Novinářské informace o hrozbě islámského terorismu byly zkresleny tak, aby odrážely tento dominantní, zjednodušený narativ. A bin Ládin se tohoto obrazu chopil také. Kdykoliv se setkal s novináři, brilantně zorganizoval svou publicitu. Všechny tři zdroje - neokonzervativci, novináři specializující se na "terorismus" a bin Ládin sám - navzájem efektivně spolupracovaly a vytvořily tak dramatický, jednoduchý příběh o blížící se apokalypse. Nebylo to ani spiknutí. Všichni docela náhodou nalezli vlastní cestu k zjednodušené fantazii, který vyhovovala jejich vlastním potřebám.

Síla tohoto jednoduchého příběhu začala posunovat historii kupředu. Umožnila neokonzervativcům - i jejich liberálním intervencionistickým spojencům - začít se pokoušet restrukturalizovat svět a šířit demokracii. Umožnila revolučnímu islamismu, který během devadesátých let dramaticky selhal a nepodařilo se mu zmobilizovat arabské národy, aby povstaly a realizovaly jeho vizi, znovu získat autoritu. A samozřejmě to pomohlo prodávat velké množství novin.

Ale protože jsme spolu se svými vedoucími politiky ustoupili k této manichejské fantazii, porozuměli jsme novým složitostem reálného světa ještě méně než dosud. Což znamenalo, že jsme naprosto ignorovali, co se skutečně odehrávalo v arabském světě.

Jak novináři a americká bezpilotní letadla hledali různé "pobočky" al- Kájdy v různých zemích světa, a Amerika začala podporovat diktátory, kteří přislíbili, že budou bojovat proti "teroristické síti", dorostla na Blízkém Východě celá nová generace lidí, kteří se chtěli diktátorů zbavit. Revoluce, které tak vznikly, byly pro Západ naprostým šokem.

Nemáme vůbec tušení, kdo jsou tito revolucionáři, anebo jaké ideologie, jestli vůbec nějaké, je motivují. Avšak začíná být nad slunce jasné, že s "al-Kájdou" tito lidé nic společného nemají. Je ale ironické, že se jim podařilo dosáhnout jednoho z hlavních bin Ládinových cílů - svrhnout "blízké nepřátele" - diktátory, jako byl Husní Mubarak.

Jednou z hlavních funkcí politiků - a novinářů - je pro nás svět zjednodušovat. Ale pak nastává okamžik, kdy - ať se snaží jakkoliv usilovně - fragmenty skutečnosti, fragmenty událostí, už nepasují do starého rámce.

Smrt bin Ládina je možná právě tím okamžikem, kdy končí zjednodušený příběh dobrých kontra špatným. Byl to příběh, který vznikl v USA a v Británii na konci druhé světové války - "dobré války". Zakořenil pak hluboce v západní imaginaci během studené války a posléze byl probuzen a slepen dohromady během posledních deseti let podivnou aliancí amerických a evropských politiků, novinářů, "expertů na terorismus" a revolučních islamistů. Cílem všech těchto lidí bylo posílit svou autoritu ve věku deziluze.

Jak se zdá, Barack Obama už tento příběh odmítá. Evropané se ho ještě ale přidržují, s návratem "liberálního intervencionismu" v Libyi, ale je úzkostný a polovičatý.

Ovšem je to v Afghánistánu, kde se tento narativ opravdu rozkládá. Začínáme si uvědomovat, že toto zjednodušení vedlo k naprosto nereálným fantaziím ohledně toho, proti komu vlastně bojujeme. Jde o fantazie, které trvají jen proto, protože prodlužují naši přítomnost v té zemi. Neboť základním problémem s tímto zjednodušeným příběhem dobra proti zlu je to, že nám nedovoluje použít řádného kritického rámce, který by nám umožnil řádně posoudit nejen ty, proti nimž bojujeme, ale i naše spojence.

Amerika a západní koalice provedly invazi do Afghánistánu s jednoduchým cílem zlikvidovat tábory pro výcvik teroristů a vytvořit demokracii, která by umožnila, aby zemi spravovali dobří lidé. Avšak v desetiletí, které následovalo, se stali obětí podvádění, manipulace a složité sítě místních zájmů. Neschopnost Západu tohle řádně pochopit a jednat podle toho vedla k vzniku státu, ochromeného korupcí, v němž už není možné vůbec poznat, kdo to asi jsou "dobří" lidé.

Mezitím prezident Hamíd Karzáí okamžitě zdůraznil, že usmrcení bin Ladina dokazuje, že skutečná teroristická hrozba je v Pákistánu - a že boj proti terorismu v jeho zemi je fantazií. Ale my také víme, že většina toho, co Karzáí říká, je možná také fantazie, kterou používá k ospravedlnění rostoucí moci malé elity kolem někoho. A tak se stává Afghánistán zrcadlovou síní.

S bin Ládinovou smrtí je možné, že kouzlo nyní přestalo fungovat. Skutečně to vypadá, že jsme na konci pohlížení na svět způsobem, který je nesmyslný. Avšak otázkou je, z čeho vznikne příští "velký příběh"? A kdo bude příští zloduch? Pravda je, že narativy jsou vždycky vytvořeny těmi, kdo mají moc. Možná, že příští příběh nebude pocházet z Ameriky. Anebo je představa, že americká moc ochabuje, vlastně novou zjednodušenou fantazií naší doby.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Dokumentární filmy Adama Curtise - hlubinné porozumění současnosti | Útoky bezpilotními letadly
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 4.5. 2011