Výňatek z politického románu -- jiná kapitola

29. 4. 2011 / Alex Koenigsmark

"Nic si z toho nedělej, položil mu Josef ruku na rameno, možná je to jen tím, že právě nepiješ. Tvůj dům není malý, jen shora, zde z oken mého zámku, ti v perspektivě připadá menší... Je to, jako když se shora díváš na své přirození, perspektiva ti ho zkracuje."

"Opravdu?" zvedl Mirek oči. "Když mně to tolik připomíná všechny ty křivdy a neštěstí, které mě tak pronásledují. Jen jsem si zvykl na švagra, hned ho zastřelili, kam přijdu, tam se někdo dopouští malverzací a vždycky to na mě svedou... Kdybych aspoň nebyl tak zbožný. Co když přijdu do pekla?"

Richard, který si hrál na tlustém perském koberci s modely tanků, k tomu poznamenal:

"Já mu pořád říkám, že si to moc připouští... Lidi jsou zlí, Mirku..."

"Když se na zámek podívám z rozhledny na Kleti," utěšoval dále Mirka Josef, "také mi připadá malý. Ale velikost není rozhodující, víš, rozhodující je štěstí. Myslím, že jsem byl daleko šťastnější, když jsem byl chudý a živil se prodejem bonů. Můj život byl tak nějak prostší a zároveň v něčem bohatší..."

"Já," vmísil se Richard, "jsem byl taky nejšťastnější jako dítě. Vzpomínám, jak se vždycky tatínek vrátil z Moskvy nebo Afghánistánu a doma plakal, že mu dali za ty tanky málo, a jak ho maminka utěšovala..." Z roztržitosti si vsunul plastovou hlaveň jednoho tanku do úst, ale rychle ji zase vytáhl.

"Vždyť já vlastně nic nepotřebuju," vzdychl Josef. "Nejšťastnější jsem byl, když jsem si mohl dát k večeři připálenou klobásu..."

"Ano, ano," vykřikl Richard a odhodil tank, "nebo starý obložený chlebíček, to jsme měli pořád... Maminka mi je nosila z recepcí, kam chudinka musela..."

"Musela," řekl smutně Josef, jako kdyby na někoho vzpomínal.

"A já," vzlykl Mirek, "jsem měl nejraději chleba s máminou paštikou, s játrovou májkou..."

Vstoupil komorník a řekl s ukrajinským přízvukem:

"Budě večeře..."

"Ano. Chceme klobásu, chlebíček s včerejší rybí pomazánkou a paštiku z konzervy!" pravil pevně Josef.

"Bohužel," odpověděl komorník. "Máme Chateaubriand s lanýži."

Tři páry očí se na něj zadívaly s hlubokým smutkem. Plastový tank křupl pod některou patou...

Vytisknout