4. 9. 2007
Přechylování jmen cizinek aneb Graf porazila WiliamsÚderný pamflet páně Kahounův i poznámka "pod čarou" od Jana Čulíka mně (třetí pád :) připomněly krátkou meditaci sportovních redaktorů ČT o přechylování příjmení cizinek. Redaktor prohlásil, že jim tak velí mluvnické pravidlo, ale já jsem před časem někde zahlédl, že důsledné přechylování nařídilo vedení redakce. Tak jsem se trochu poohlédl po internetu, jak to vlastně je. Docela zajímavé čtení, dokonce i wikipedisté zuřivě o problému diskutovali, ale nakonec se názorově rozešli - přechylovat, nepřechylovat, jak kdy. |
Můj dojem teda je, že mluvnice nic takového nepředepisuje. Jazykovědci ostatně píší, že jen doporučují přechylovat. Závazně se k věci vyjadřuje pouze zákon o matrikách. Říká, že pokud jsou splněny jisté podmínky (A, B, C nebo D), občanka si může zvolit příjmení i nepřechýlené. Mimochodem, v diskusích si některé dámy stěžovaly, že byly nuceny vzdát se českého občanství (podmínka D je cizí občanství) nebo volit přechýlené příjmení, s čímž měly dost problémů v zahraničí. Hmmm, připadá mi to jako úřednická hloupost (nepochopení rozdílu A nebo B proti A a zároveň B) a/nebo šlendrián (úředník vůbec zákon nečetl nebo jen povrchně nebo se mu nechce řádně jej interpretovat) a/nebo zlý úmysl svévolně komplikovat lidem život pitomou buzerací (moc je něco jako droga - taky dá se zneužívat). Častým a hlavním argumentem pro přechylování je vlastně pohodlí mluvčího. Příklad - Graf porazila Wiliams. Není úplně jasné, kdo koho vlastně porazil. Grafová Wiliamsovou nebo naopak? Lze ale formulovat jinak - Graf zvítězila nad Wiliams. Pak je snad jasné, kdo vyhrál. Nedá se popřít, že vzdám-li se skloňování cizích příjmení, některé formulace nemohu použít. A musím pozorněji psát nebo mluvit. Ale vyřízený nejsem, to je zřejmé. Jazyk totiž s takovými případy počítá. Například kupé porazilo klišé - prostě nemohu použít a přechýlení mi nepomůže. Zkrátka musím nápaditě formulovat a myslet u toho. Častým argumentem proti přechylování je - tak se dotyčné dámy prostě nejmenují. Nabývá na vážnosti hlavně v souvislosti s problémy v zahraničí. Přesně tak totiž uvažuje cizí úředník. A co je teď pro koho důležitější - pohodlí mluvčího nebo nedělat lidem problémy? Zákon preferuje to druhé, praxe ale pokulhává. Zřejmě pod vlivem iluze, že v atmosféře malé náročnosti se nám dobře žije. Jenže opak je pravda. Navzájem si komplikujeme život nemístnou tolerancí k hlouposti, šlendriánu a svévoli. Nežije se nám v tom dobře. Nicméně slyšíme-li takové nestydaté požadavky, jakých se dopustil šéfredaktor BL ve své poznámce, zejména pak: "učit žáky samostatnému analytickému myšlení a schopnosti jej artikulovaně vyjadřovat", vzkypí nám žluč. No, to by nám tak ještě scházelo! (Co kdyby něco takového chtěli po mně? Fuj, odstup, satane!) |