Můj dojem teda je, že mluvnice nic takového nepředepisuje. Jazykovědci ostatně píší, že jen doporučují přechylovat. Závazně se k věci vyjadřuje pouze zákon o matrikách. Říká, že pokud jsou splněny jisté podmínky (A, B, C nebo D), občanka si může zvolit příjmení i nepřechýlené.

Mimochodem, v diskusích si některé dámy stěžovaly, že byly nuceny vzdát se českého občanství (podmínka D je cizí občanství) nebo volit přechýlené příjmení, s čímž měly dost problémů v zahraničí. Hmmm, připadá mi to jako úřednická hloupost (nepochopení rozdílu A nebo B proti A a zároveň B) a/nebo šlendrián (úředník vůbec zákon nečetl nebo jen povrchně nebo se mu nechce řádně jej interpretovat) a/nebo zlý úmysl svévolně komplikovat lidem život pitomou buzerací (moc je něco jako droga - taky dá se zneužívat).

Častým a hlavním argumentem pro přechylování je vlastně pohodlí mluvčího. Příklad - Graf porazila Wiliams. Není úplně jasné, kdo koho vlastně porazil. Grafová Wiliamsovou nebo naopak? Lze ale formulovat jinak - Graf zvítězila nad Wiliams. Pak je snad jasné, kdo vyhrál.

Nedá se popřít, že vzdám-li se skloňování cizích příjmení, některé formulace nemohu použít. A musím pozorněji psát nebo mluvit. Ale vyřízený nejsem, to je zřejmé. Jazyk totiž s takovými případy počítá. Například kupé porazilo klišé - prostě nemohu použít a přechýlení mi nepomůže. Zkrátka musím nápaditě formulovat a myslet u toho.

Častým argumentem proti přechylování je - tak se dotyčné dámy prostě nejmenují. Nabývá na vážnosti hlavně v souvislosti s problémy v zahraničí. Přesně tak totiž uvažuje cizí úředník.

A co je teď pro koho důležitější - pohodlí mluvčího nebo nedělat lidem problémy? Zákon preferuje to druhé, praxe ale pokulhává. Zřejmě pod vlivem iluze, že v atmosféře malé náročnosti se nám dobře žije. Jenže opak je pravda. Navzájem si komplikujeme život nemístnou tolerancí k hlouposti, šlendriánu a svévoli. Nežije se nám v tom dobře.

Nicméně slyšíme-li takové nestydaté požadavky, jakých se dopustil šéfredaktor BL ve své poznámce, zejména pak: "učit žáky samostatnému analytickému myšlení a schopnosti jej artikulovaně vyjadřovat", vzkypí nám žluč. No, to by nám tak ještě scházelo!

(Co kdyby něco takového chtěli po mně? Fuj, odstup, satane!)