Až 2000 lidí uvízlo v Srbsku v teplotách -16 stupňů Celsia bez vody a bez hygienických zařízení, varují Lékaři bez hranic

14. 1. 2017

Na klinice v Bělehradu, kterou tam otevřeli Lékaři bez hranic, ošetřují lékaři omrzliny a popáleniny v důsledku vdechování jedovatého kouře, jak lidé zoufale pálí cokoliv najdou, aby se udrželi v teple.

Lékaři bez hranic odhadují, že až 2000 lidé žije v sérii kůlen, skladišť a dalších budov kolem hlavního nádraží v Bělehradě. Odhaduje, že téměř polovina všech pacientů které ošetřili, je mladší 18 let.

Srbsko si vysloužilo chválu za své zacházení s migranty, ale nyní tam uvízl stále větší počet uprchlíků, protože Evropská unie se pokusila uzavřít balkánskou cestu a zpřísnit pohraniční kontroly. Uprchlické tábory jsou nyní těžce přeplněné a mnoho lidí přichází každý další den. Většina z nich je v Srbsku už dlouhé měsíce, protože se jim nedaří vstoupit na území EU.

Nemůžeme se vyhýbat realitě, jíž je, že balkánská cesta je stále otevřená, ale lidé jsou nuceni zůstávat v Srbsku, protože neexistuje bezpečná cesta jak se vydat dál, uvedl mluvčí Lékařů bez hranic. Dodal, že podle neoficiálních odhadů je v Srbsku asi 8000 uprchlíků.

Zoufalé podmínky v budovách kolem nádaží v Bělehradě vyšly tento týden najevo, když dostali Lékaři bez hranic svolení začít vytápět polorozpadlé kůlny, kde není sklo a nejsou zdi a střechy jsou plné dět.

"Venku bylo -16 stupňů Celsia a nám se podařilo vytopit skladiště na -1 stupeň," řekla mluvčí MSF. Neexistují ty ani záchody a umývárny a žádost srbské vládě o povolení zařídit záchody a umývárny, předložená před měsícem, dosud nebyla schválena.

William Lacy Swing, ředitel Mezinárodní organizace pro migraci OSN, zdůrazňuje v nedělním vydání týdeníku Observer, že osud uprchlíků by měl být tématem pro politiky a podnikatele, kteří se o tomto víkendu sjíždějí do Davosu na světové hospodářské fórum. "Měli by uvažovat o rostoucích počtech bezmocných migrantů, kteří v současných mrazech zemřeli s tím, že v děsivém soustroví provizorních usedlostí jich nalezneme ještě daleko víc," napsal.

"Nikdo neopouští domov, pokud domov není tlamou žraloka", je jeden nápis na polorozpadlé kůlně u nádraží v Bělehradě. Je tam také napsáno: "Jsme bezmocní." a "Prosíme, nezapomeňte na nás".

Vzduch je plný kouře z desítek ohňů, kde se pálí asfaltem pokryté pražce a další jedovaté látky obsahující předměty, které mrznoucí lidé našli. Kouř se line z rozbitých oken. "Spíme tady," říká osmileté dítě, které provází návštěvníka velkým skladištěm.

Někteří uprchlíci postavili v budově skladiště malé stany, jiní použili kusy dřeva či překližky k vytvoření vlastního prostoru na blátivé podlaze.

"Nedá se tu spát, není tady pořádné jídlo, není kde se osprchovat. Je tu tolik nemocných lidí, nemáme léky," říká Shamir Khan, dvaadvacetiletý Pákistánec, který říká, že pracoval pro lidská práva, než uprchl ze země.

Peter Van der Auweraert, koordinátor Mezinárodní organizace pro migraci, říká, že srbská vláda nabídla všem uprchlíkům ve skladištích ubytování, ale oni se tam bojí jít. Obávají se, že budou deportováni do Bulharska nebo do Makedonie. "V Bulharsku jsme měli strašlivé problémy s policií a s lidmi. Vládne tam mafike a lidi byli unášeni," říká Khan.

Tři z pěti uprchlíků, kteří tento týden zahynuli, zemřeli v Bulharsku. Bulharsko je notoricky proslulé mezi uprchliky u lidskoprávních organizací jako země, která týrá uprchlíky, kteří přijdou z Turecka, anebo jsou do Bulharska deportováni z jiných zemí Evropské unie podle Dublinské dohody. Ta stanoví, že žadatelé o azyl musejí zůstat v první zemi, EU, kam přijedou. Jak bulharská policie, tak skupiny neformálních občanských "obhájců země" v Bulharsku jsou obviňovány z brutality vůči uprchlíkům.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout