9. 2. 2006
Ke kopání jámy poněkud konkrétněji"Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá." Tak prý zní, tvrdí čtenářům Karel Sýkora, "jedno české přísloví." K tomu lze pouze nadvakrát podotknout: Škoda. |
Škoda, že Karel Sýkora neměl při sepisování svého článku "Zlaté pravidlo a křesťanská morálka" k dispozici publikaci s názvem 100 přísloví nikoho neumoří (100 ilustrovaných přísloví v češtině, ruštině, němčině, angličtině, francouzštině, španělštině a latině. Vybral a uspořádal Miloš Stejskal, Praha Lidové nakladatelství 1987). Na stránce 36 dotyčné publikace by totiž nalezl naprosto stejné přísloví i v jazyce latinském, německém a anglickém a drobátko pozměněné v jazyce ruském. (Francouzská verze naproti tomu není o "kopání jámy", ale o "vedení do propasti".) Především je však škoda, že si Karel Sýkora před sepsáním úvahy na dané téma pořádně nepřečetl Starý zákon. Jinak by mu totiž nemohlo uniknout, že to, co neproblematicky označuje jako "jedno české přísloví", se zde opakovaně vyskytuje v tzv. mudroslovné literatuře. Citujme sedmadvacátý verš šestadvacáté kapitoly knihy Přísloví v kralickém překladu: "Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací." A osmý verš desáté kapitoly knihy Kazatel v kralickém překladu: "Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had." A do třetice šestnáctý verš Žalmu 7 v kralickém překladu: "Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil." Ještě poměrně nedávno si někteří čeští publicisté jatí nutkáním duchovně exhibovat počínali ve své většině opatrně. Vybírali si k tomu ponejvíce buddhismus (který je obecně méně známý, takže tu tolik nehrozí "načapání na švestkách" ve formě usvědčení z diletantismu), vůči druhým se nechovali až tak úkladně. (Agresivně nemisionařili.) V poslední době jako by se situace v daném ohledu měnila, lámala. Nejeden včerejší rádoby buddhista (čti: fouňa a snob), povzbuzen tím, jak snadno lze někdy v Česku duchovně imponovat sekularizované veřejnosti prachobyčejným věšením bulíků na nos, si dodal kuráže. S lehkostí sobě vlastní dává tedy celému "buddhismu" vale. A přesunuje se na teritorium bližší, daleko frekventovanější (leč, ouha, obecně známější, nadto "zmapované" generacemi nenechavých teologů!). Na něm se pak (pachtivě a zoufale amatérsky) pokouší na druhé cosi hloubit... |