Ale proto, že normalizace není vlastní jen totalitě politické, ale daleko více totalitě ekonomické. Což zažil Fabiano Golgo na vlastní kůži a zažívá to i nyní při své "publisherské" práci. Generalizace špatnosti na celou republiku je nepřijatelné uplatňování principu kolektivní viny. Ne všechny názory šéfredaktora BL jsou z rodu pravd zjevených a tudíž nerozporovatelných, stejně jako kohokoliv jiného v redakci. Liberalismus a kritičnost sice mají své meze, ty ale nejsou explicitně definované a vždy jsou podrobovány rozporování. Z obou stran. Ne nadarmo kdysi Lenin nazval parlamentarismus žvanírnou. Nemyslím si, že cílem psaní Jana Čulíka je očerňovat Českou republiku, stejně jako si to nemyslím o Fabianu Golgovi.

Přemýšlivost, kritičnost, nedůvěřivost a podezíravost je ve vědách exaktních přirozenou vlastností, ve vědách společenských či ve společnosti jako takové a v médiích jako odraze reality by ale měla být nepřijatelná? Proč? Pro rozostřenost hodnotících kritérií či postmoderní rozostřenost hodnot an sich? Mnoho autorů v českých médiích je schopno uvěřit čemukoliv. Nikoliv vědět, poznat, ale věřit. Nekriticky. Prostě prosto, že jim to systém jejich práce dovolil. Že od nich nevyžaduje komplexnost pohledu na realitu a systémovou analýzu, ani znalosti, ale pouze mediální transport řečeného. Řekl to? Tak to napiš! Tak zní jedno z přikázání editorů. A proto se vytváří virtuální realita. A proto jsou plná média zacyklených klišé. Stejně laciných, jako je laciný závěr článku Fabiana Golga. Budu rád, pokud jej dokáže.

Protože zpřísnění udělování víz má ve své pravomoci sociálně demokratický ministr vnitra a američtí poradci z FBI, kteří nahradili ty senilní ruské z GRU za "komančů". Bojují stále virtuální bitvu proti terorismu v zemi, kde byli vždy teroristé lázeňskými hosty, ať byli z Německa, Afriky, Iránu, Libye či naposledy z Albánie či Čečenska. Všichni s láskou vzpomínali na odpočinek plný radovánek a rádi se po letech vracejí... Nikdo z nich nestřílel své protivníky ani je nevyhazoval do povětří v zemi, kde si on sám tolik užil...

O mediální normalizaci se pokouší svými výroky i činy ministr kultury za sociální demokracii poté, co obdobná bitva přivodila pád vlády nejsilnější pravicové strany a málem infarkt jejímu premiérovi v akci, posléze nazvané Sarajevo. Spojili se "někteří" politici s některými PR specialisty a "některými" novináři. Vznikla Unie Svobody.

Ministr mediální kultury si jako bývalý novinář stále odmítá přiznat, že válku s médii lze sice vést, nikoliv vyhrát. Stejně jako si ještě dnes odmítá přiznat, že reklama je protikladem veřejné mediální služby. Souhlas s vyhnáním novinářů z parlamentního bufetového ráje způsobily všechny poslanecké kluby svými většinovými usneseními, na jejichž základě jednala organizační komise, která se rozhodla ve sboru - jednomyslně. Pouze její - komunistický - předseda byl tak nerozvážný, že neobratně tlumočil a pokusil se odůvodnit kolektivní vůli a rozhodnutí všech svých kolegů hladovým a žíznivým médiím... Ti kolegové ho v tom škodolibě nechali. Šel si pro semtele. To je zpráva, nikoliv komentář.

Ale proč si do komunistů nekopnout, když jsou? Když dojdou argumenty, tento se hodí vždycky. Na cokoliv. Půl století už takhle nadáváme.

Kurvy jedny komunistický...